Rozhovor s RS Racing

Rozhovor s Michalem Prudilem o dvojzávodě

„Po týdnu spíše pracovním se vracím ve vzpomínkách k celému víkendu, a to se vším všudy počínaje cestou dobrodružnou s prchajícím masivem pražských chatomilů…nic ve zlém :-) Po krátkém tréninku byla postel v celkem útulném penzionu požehnáním. Následný den byl plný očekávání, protože i jen sebemenší trénink je přeci jen výhodný. Díky Lubošovi jsme měli přislíbený záskok za nemocného Rika na Bratislavskou Kart one arénu v osobě velebené Tomáše Denkera, který to má „prej“ slušně najeté, ale až takto? Všechny kvalifikace a závody byly jen v jeho režii. To mi vyrazilo dech a patří mu obrovský dík, však čtvrté místo týmu je z velké části jeho zásluhou a osobně mi dal obrovskou motivaci, protože to zkrátka prostě musí jít!!! :-) ale také s Lubošem se stydět nemusíme, protože kdybychom zajeli ještě hůře, nebyli bychom tam na tom krásném hřejivém 4. Místě… a taky jsem nechtěl přitížit špatným výsledkem již tak nemocného Rika :-) Luboš jel výborně a já osobně jsem si kvalifikace a závody užil se vším všudy.

Lehce pozměněná trať mi přišla rychlejší, zábavnější… Sexy? :-) v závodech jsem zažil snad všechno co se zažít dá, startovat z pole position a vyhrát stylem start-cíl defenzivní jízdou, získat při startu 3 pozice a dojet do cíle, také ostré souboje, prostě to vše co k závodění patří. Podařilo se mi splnit cíl a to být ve dvacítce… Jezdců v žebříčku :-) jsem tedy spokojený, ale na Luboše a hlavně na vás ostatní musím stále na sobě ještě zapracovat.

Sotva jsme vstřebali euforii, nasedli jsme do trochu větší motokáry a vyrazili zpět do ČR a rovnou do výborné restaurace kousek od Modřic. Po gurmánském zážitku, jsme se rozhodli to vytřást lehkým tréninkem v Modřicích a pak hurá do krásného hotelu. Postel – bác – sen. Ráno bylo nebe zatažené a předpověď zněla na déšť. Zatím nic tak snad to vydrží, přeci jen na suchu si jsem jistější a minulý rok v Modřicích jsem to potvrdil. Po dobré snídani jsme vyrazili na okruh. Díky Ondrovi jsme měli záskok i zde a to Vlada. Modřická trať mi přijde taková drndavá (to by se usínalo v kočárku), ale jako vždy zábavná, jen se mi nedaří na ní zajet lépe, než bych chtěl a tak na protisměr jsem nechal Luboše kroužit dlouhý stint a vyplatilo se, Vlado nejel špatně, chvílema i rychleji než já a udržel cennou pozici. Já se sebou rozhodně spokojený být nemůžu, i když jsem se dokázal chvílema držet rychlejších jezdců, pořád musím… No vždyť to říkám pořád :-) Každopádně i tak jsem si to užil a dokonce nám vyšla i strategie, když bylo mnoho jezdců penalizováno či jinak postiženo. Starty jak v Kart one aréně tak v Modřicích byli určitě vždy krušné a je třeba s tím počítat a také to k závodění patří stejně tak jako jiné incidenty či selhání techniky. Je dobré umět přijmout prohru, protože přijmout v budoucnu výhru bude pak daleko víc sladší. Také mě těší, že jsem dlouhou
dobu i minulou sezónu jel celkem čistě bez penalizace, pro mě to znamená respekt a ve správných momentech zachovat klid.

Bylo moc fajn všechny vidět a zazávodit si s váma. Díky organizátorům za organizaci i s pomocí při hledání záskoků, jejich efektivita je vražedná a tempo na trati taky :-) díky našim záskokům, bez vás bychom byli jen rozmázlá muška na hledí Jamese Miky Senny Hunta.

Těším se na. Chléb ;-)

Na D1drncanou