Rozhovor s Red Šneks

Red Šneks o svém prvním „pravém benzínovém“ vítězství.

Na své celkově druhé vítězství tým Red Šneks čekal dlouhých 11 měsíců. Od bratislavského závodu na elektrokárách MAX 60 se sice stupínku nejvyššímu několikrát těsně přiblížil, o to více tak ale toto pravé benzínové vítězství chutnalo nyní.

Tým vyhlášený překvapením roku 2014, na počátku sezóny označen za „černého koně šampionátu“ tak do nového ročníku vstupuje ještě se silnější sestavou – novým stálým jezdcem se stal Tomáš Málek příchozí z týmu Top Grip Racing.
A právě plzeňská Papírna je jedním z Tomášovo nejsilnějších okruhů, což předváděl na slabších kárách v každé kvalifikaci.

 Tomášovo stručný komentář o fyzických silách a směru jízdy:

„Přestože jsme celý předcházející týden včetně pátku lyžovali v Rakousku, v noci z pátku na sobotu se vraceli domů a moc toho nenaspali, tak mě Papírna překvapivě ani moc fyzicky nevyřídila.
Víc mi sedí posměr. Z mého pohledu se o adrenalinu nedá moc mluvit ani v jednom směru. Pro mě je to o zábavě a o schopnostech jezdce.“

 

Martin Hála, normálka… bez tréninku sedne do káry a prostě jede rychle :)

„Čau Martine, budeš chtít něco psát do tiskovky?“

„Cau ani ne :-D“

Děkujeme.

 

Luboš Kovařík – za sebe můžu říci, že jsem si to v Papírně velmi užil, i když jednoduché to vůbec nebylo.

Ještě na konci minulé sezóny jsem se plzeňský závod rozhodoval vynechat kvůli přetrvávajícím potížím s rukou, jelikož Papírnu považuji za fyzicky nejnáročnější okruh v šampionátu, ale naštěstí se mi ruka zdá se zahojila a doufám, že to už bude v pořádku.

Přes zimu jsem si zkusil jeden závod v Praga Areně a jeden v Metropoli Teplice, abych úplně nevypadl z formy, přesto Papírna dala zabrat.

První tři jízdy na rychlých kárách byly v pohodě, v prvních dvou jsem ani nepotřeboval oddechnout si, ale zlom přišel až v poslední kvalifikaci. Kára číslo 4 mi vůbec nesedla a její tuhé řízení mě dostalo na dno sil. Několik posledních kol jsem se snažil vytlačit z ní co to jen šlo i přes velkou bolest svalů, ale čas ne a ne zlepšit.

Asi až v 11. minutě mě Miky zastavil, že na káře přestala po 4 kolech fungovat časomíra!? WTF? OMG!

Plně znechucen vysedám z káry, vyčerpán, kvůli bolesti v ramenou sotva sundavám přilbu. Slyším „No moc se nesvlíkej, za chvíli jedeš znovu.“, což jsem si v té chvíli vůbec nedokázal představit. Takhle vyřízenej jsem z káry ještě nevysedal.

S organizátory padla rozumná řeč a dohoda byla jasná – počkáme na konec kvalifikace (zbývala poslední jízda), spočítáme výsledky a pokud nám to takhle bude stačit na zlato, nabídku na náhradní jízdu nevyužiju.

Věděli jsme, že po 3. kvalifikaci jsme měli na druhé MISHMASH náskok cca 30 bodů, ale do poslední kvaldy jsme brali pomalejší káry, takže se vše mohlo zvrátit. Při čekání na výsledky jsem si i říkal, že by bylo docela zajímavý zjistit, že to na zlato nestačí a nastoupit tak úplně sám do poslední náhradní jízdy s tou nejhorší károu a vědět, že teď už je jen na mě, jestli to zlato dáme nebo ne :)

Nakonec jsem byl ale rád, že mi Kefi oznámil „Tak to máte, o 2 body.“ a já už do káry nemusel. Sice z toho bylo 24. místo v kvalifikaci a přišel jsem o pár bodů do šampionátu jezdců, ale o to v tu chvíli nešlo.

Teď už se těším na dvojzávod, především do Bratislavy, mé nejoblíbenější haly, ale bohužel bez Hály. Jako náhradník za Martina zaskočí Peter Helcmanovský z původní sestavy Red Šneks.

Myslím, že celá tato sezóna bude lítým bojem TOP 3 týmů a do posledního závodu nebude rozhodnuto. Máme se na co těšit :)