Cheb: MishMash Racing Team
Na závod do Chebu jsme vyjížděli v nezměněné sestavě, den před závodem, člověku by se z toho skoro vloudilo na jazyk slovo stereotyp. Pravda, Junior přijel až v sobotu, jelikož v pátek se ještě účastnil svatby a následné oslavy, ale ani tato událost, ani skutečnosti, jež se odehrály v kempu Karel, nenarušily bojeschopnost týmu, jak se stalo například v Rychnově.
Takže tentokrát naše zpestření spočívalo pouze v tom, že týmy z Béčka, které s námi byly na chatce, se z ní nemohli vykopat, na trať jsme přijeli skoro pozdě, což však dva členy týmu neodradilo od následného nákupu v Tescu. Lukášovi tedy nezbývalo než vylosovat káru a odjet všechny zahřívací kola, aby se mezitím snídající Pavel ve spěchu převlékl do kombinézy, nasadil helmu a zmátl všechny soupeře tím, že se s Lukášem vystřídají na roštu před začátkem závodu. Lukáš si oddychl, protože si neustále není úplně jist svými schopnostmi při jízdě na mokru, zatímco Pavel vyrážel do ostrých soubojů v první zatáčce bez jakéhokoliv ozkoušení si káry. Naštěstí tento riskantní taktický manévr přinesl ovoce, když se Pavel divokou jízdou na vodě s následným zklidněním na suchu dokázal prokousat polem vpřed ze startovní sedmé pozice až na druhé místo. Poté ho vystřídal Junior, který též bezchybnou jízdou nejdříve stahoval Mělníčky a nakonec je i předjel. Na poslední stint byl už znovu připraven Lukáš, náskok dokázal ještě zvětšit a tak jsme si s bezpečným náskokem dojeli pro první místo v prvním závodě.
Bohužel se zde týmoví stratégové rozhodli zariskovat a nechali Lukáše dokončit na prvním místě, přestože viděli, v jakém stavu je kára č. 10, na které jeli v tu chvíli beznadějně poslední a rezignovaní jezdci týmu TBA. Káře se sice v pauze mezi závody dostalo tolik potřebného servisu, bohužel, jak jsme po chvíli závodu zjistili, bez očekávaného výsledku.
Do druhého závodu opět startoval Pavel, tentokrát s poslední pozice. Bohužel už od prvních metrů závodu bylo jasné, že kára č.10 je v zoufalém stavu. Provozovatel okruhu na to byl sice schopen zareagovat výměnou káry, avšak nová kára byla sotva o jednu sekundu na kolo lepší, což neustále znamenalo dvou sekundovou ztrátu na ostatní stroje. Podle toho bohužel taky vypadal druhý závod, kdy jsme pouze sledovali narůstající odstup od zbytku pole. Už Pavel dostal od Kefiho během svého stintu kolo a trápení týmu pokračovalo i za jízdy Juniora. V té chvíli už v každém výjezdu ze zatáčky začal stoupat od motoru dým, který začal nabývat na intenzitě. Bohužel než jsme se stačili s hlavním týmovým komisařem domluvit na výměně motokáry, tak se za krásných dýmových efektů motor odporoučel a my ztratili přibližně další kolo. Na nové káře dokázal Lukáš stahovat jezdce vpředu, avšak tato změna přišla příliš pozdě, než aby se tento efekt mohl projevit na výsledku závodu.
Za podobné konstelace z toho bohužel nebylo nic jiného než poslední místo ve druhém závodě a čtvrté místo celkově, i když Junior stačil odjet dostatečně brzo, aby si nechal bronzovou medaili. S tímto výsledkem jako 2. tým v celkovém pořadí nemůžeme být spokojení, obzvláště když si 3 Káčka dokázala dojet znovu pro celkové vítězství a rozdíl mezi našimi týmy tak v tuto chvíli činí již 7 bodů. Jsme si vědomi, že jestli vedoucí tým pořadí nepotká nějaká podobná smůla jako nás v tomto závodě, tak mají velmi dobře nakročeno k obhajobě titulu, což však ani v nejmenším nesnižuje naši odhodlanost, bojovnost a motivaci pro příští závody.
Na závěr bychom chtěli poděkovat Davidovi Matějů, že se dokázal postarat o ukázkový průběh závodů a pokračování šampionátu Kartrace na nepozměněné úrovni.
Dále komentáře jezdců:
Pavel Matějíček: Tak pro mě závody byly rozdílné jako den a noc. První závod byl super. Do káry jsem sice skočil až na startovním roštu, i přesto jsem se během prvních kol dokázal probojovat asi o tři pozice dopředu. Poté jsem měl pár kol trochu strach z Kefiho, jemuž jeho kára na mokru seděla daleko lépe v technických pasážích, avšak já na něj vždycky získal potřebný náskok na rovinkách. Kára v tu chvíli přecházela dost rychle z nedotáčivosti k přetáčivosti, nebylo to naštěstí nic, co by nevyřešilo rychlé kontra a občas ubrání plynu. Naštěstí se tato charakteristika změnila s postupným usycháním trati a já mohl dále stahovat jezdce vpředu. Na konci svého stintu jsem tak byl ještě schopen předjet „eresáka“ po cílové rovince, což je úsek, který mi neobyčejně svědčí, neboť se zde dá předjíždět, i když člověk najíždí do první zatáčky na vnitřku nebo z vnějšku.
Druhý závod byl pro změnu utrpením. Káru č.10 mi bylo umožněno po chvíli vyměnit, ale bylo to ono pověstné z bláta do louže a tak jsem předával káru na místě, ze kterého jsem startoval (to nezní tak špatně jako na „posledním místě“…) a navíc ze mě udělali okolistu.
Lukáš Liška: K tomuto závodu je těžké co dodávat , již vše bylo řečeno kolegou, nyní s odstupem času se už na to dívám střízlivěji, ale stále se značným zklamáním, které nám místní stav motokár a pravidlo o přehazování motokár do druhého závodu přichystal. Toto pravidlo považuji jako neštastně zvolené, což potvrdil jak závod ligy A ,tak i B. Tým který se třeba na průměrné káře v prvním závodě snaží co může a dosáhne dobrého výsledku, je v druhém závodě ´´odměněn´´ , absolutně nekonkurenceschopnou technikou. To opravdu není štastné a pro tým v danou chvíli velice frustrující, zvláště v momentě kdy bojujeme o titul. Proto bych apeloval na změnu tohoto pravidla, nebo týmy v prvních závodech raději přestanou chtít vyhrávat. Závody jsou i o tom abychom se naučili přijímat prohry a potíže za které člověk leckdy nemůže. Musíme k tomu přistoupit ze vztyčenou hlavou a věřím že tento černý víkend nás nakopne ješte k lepším výkonům. Za sebe mohu říci že jsem motivovaný do dalších bojů, jak nikdy a budem bojovat o titul do poslední možné chvíle. Nyní už se těším do Teplic, které nám vždy svědčili, takže doufáme že to bude uspěšný víkend, kde se vrátime zpět tam kde by jsme měli být.