Rozhovor s RS Racing po dvojzávodě Bratislava-Brno

RS Racing se na dvoj závod, velice těšil,… s velkým odhodláním a chutí. I přes bohužel obvyklou proceduru shánění náhradníka jsme se vydali uzmout soupeřům body, jak to dopadlo se dozvíte níže z jednotlivých vyjádření členů týmu.

Sobota – Blava -Kart one Arena

Pecková hala s ještě hustější dráhou. Zázemí, vyrovnané motokáry, lepivý asfalt a spousta zatáček i rychlých pasáží, co více si přát. Chyběl nám třetí jezdec do týmu. Nebyli jsme jediní, takže padla možnost ve vytrvaláku, že kdo je po dvou, tak bude mít o jedno nutné střídání více = delší časová prodleva. Měli jsme s sebou však tajnou zbraň – mojí manželku Evouna. Diskutovali jsme o nejlepším možném řešení. Po dvou trénincích měla Evoun ztrátu cca tří vteřin na mě – na nové velké trati, kdy naposledy jela v prosinci. Byl jsem pyšný. Do závodu jsme se tedy rozhodli, že nám pomůže, když alespoň část závodu odjede s námi, že to bude menší ztráta, než čtvrté střídání. Ve finále se dostala o další tři vteřiny dolů  z 51 vteřin na 48 vteřin, což byl můj čas na tréninku, pecka! Já se nakonec dostal někde kolem 45 vteřin.

Michal, jako náš zkušený matador, srdcař a loktař se zálibou ve startech rozjel závod. Druhá část v protisměru se mu vyvedla tak, že prvních 20 minut držel 1.místo s náskokem až 10 vteřin. Pak se utrhli dravci a Michala dojeli. Nicméně jsem nastoupil po manželce, která odjela opět část závodu a bylo na mě dojet. Nyní si dovolím vložit odstavec s mými pocity, které jsem měl po sobotním vytrvaláku.

„Celkově sedmé místo z dvanácti!!! Polepšili jsme si o jedno místo z kvalifikace!!! 7777777777.!!!!!!!!!

Dneska jsem si sáhnul po dlouhé době na samé dno fyzických sil. Postupně mi různé nepoužívané svaly vypovídaly službu. Nemrkali jste někdy po určitý čas? Co třeba stejný výraz po dobu několika minut? Při rychlosti 80km/h byly horší unavené svaly rukou. Myšlenka skončit ve zdi nic moc. Ale mozek se soustředil jen na jednu věc a to pokračovat dál.

Potvrzuji, že člověk má druhý dech…má dokonce třetí dech. A našel jsem i čtvrtý dech.

Chtěl jsem to vzdát. Chtěl. Ale mysl pořád jela-pokračuj…pokračuj…nemohl jsem ani mluvit…zkusil jsem říct-jeď!a málem jsem se vyboural v šikaně. Mozek nezvládl více věcí…pokračuj…hledal jsem,které svaly nepotřebuju a hledal jsem,které zvládnout převzít řízení na chvilku…třeba koleno,nebo palec na ruce…

Bylo cítit a prej i vidět, jak tělo postupně bralo energii z různých zdrojů. Cukry pryč a přišel tuk. Nejdřív mrtvola a po chvíli závodník,pak zase mrtvola a tak dál.

Hlava mi v zatáčce visela skoro bezvládně. Na co krk,stačí,že vidím.

Pak mi můj milovaný Evoun ukázala srdíčko. Je tam a fandí. Díky ženo moje, moc mi to pomohlo. Podpora je důležitá. Korve vytrvalosti.

Zítra druhý závod. Opět vytrvalostní. Hurá do Brna a překonat se!„

Neděle – Modřice

Michalův nejméně oblíbený okruh. Snažili jsme se ho motivovat a dokonce i sám se občas zmínil o tom, že chce Modřickou můru překonat. Počasí se vyvedlo, ruce byly odpočaté a hurá předvést své výkony. Venkovní malý okruh se zatáčkami okolo gum, to je moje. A myslím, že to bylo i vidět. Užil jsem si všechny jízdy a byl jsem na svůj výkon hrdý. Dále jsem přemýšlel, že to nechám bez komentáře, ale prostě nemůžu. Pořád si myslím, že mám pravdu a Michalova Modřická můra nás přesto dostihla.

Druhá část závodu v protisměru zatím pro mě nejagresivnější závod a absolutně nezvládnutá role komisařů. Neříkám, že to je snadné. Za sedm let v kartingu jako obsluha jsem zažil dost a dost situací, které nebyly férové nebo byly přes čáru – vlastní motokáry si nechcete nechat zdemolovat, ne?, a zažil jsem dost lidí, kteří nejezdili dle pravidel, několik závodů jsem také zorganizoval a další 4 roky také odjezdil.

Ale dnes mi prostě přišlo, že tam stáli, jak tvrdá Y – a ještě k této práci a funkci určená – už vidím, jak se budu ve své práci vymlouvat, že prostě dneska to bylo náročný a nezvládnul jsem to – to by se zkušenějším už moc stávat nemuselo (už jsem slyšel i na Pyšelce nějaká negativa). Rozumím, že na malé trati je těžké uhlídat vše, ale to je snad jejich práce, aby to bylo „ošéfované“ a závod proběhl dle pravidel. Nicméně objevilo se nespočetně situací, kdy se modrá vlajka používala snad na všechny, což výsledkem bylo, že se pouštěli i mezi sebou soupeřící jezdci nebo raději nikdo nepouštěl nikoho, protože už nevěděl, proti komu závodí – zde by to chtělo určitě zapracovat dle mého názoru na systému používání modré vlajky, kdy a komu.

Dalším doslova průserem bylo udělování penalizací. To se člověk nestačil divit. Jednomu to prošlo, další dostal pencli. Pak se někdo otočí sám, protože se lekne a dostane pencli jinej, kterej se k tomu dostal jak slepej k houslím. Tady chci vyzdvihnout Michala, i když na něj v neděli dost lidí nadávalo, že žádnou kolizi nezpůsobil naschvál a pokud viděl, že uškodil, počkal na dotyčného jezdce a nechal se dalšími jezdci předjet. U nikoho jiného jsem to neviděl! Dnes náš tým trpěl na spoustu penalizací ve sporných situacích, jak jsem psal výše. Dobře, poprali jsme se s tím. Ale když vám někdo udělá to samé a vesele si pokračuje v závodu, to mi hlava nebrala a brát nebude.

Dovolím si zde ještě jednou popsat situaci, která mi přijde prostě nefér. Měli jsme ztráty, měli jsme penalizaci z předchozí jízdy, měli jsme motivaci se o kus posunout a neskončit poslední v docela dobře rozjetém závodě. Jel jsem jednu z mých nejlepších jízd, kdy jsem se držel i nadšeně Kefiho a potom Michala? (malý, krátkovlasý, žlutočerná kombi-promiň, ted nevím – sám jsi měl pochválil, to mě potěšilo). Kladné ohlasy na mou jízdu jsem slyšel i od jiných a velmi si toho vážím – co mu lejete do pití? :-D Pecka. No a tak se stalo, že jsem se svou jízdou dotáhl na jezdce z týmů, které jsme potřebovali předjet. Jak to udělat? No, na relativně úzké trati bylo pouze pár míst, kde se dalo bezpečně předjet a nezpůsobit kolizi nebo zbytečnou ztrátu pozice své i soupeřovo – pořád beru, že tam jsme pro zábavu, abychom si to užili. Nepotřebuju vyhrávat a nepotřebuju podvádět nebo dělat prasárny! To fakt ne. Takže jak předjet pomalejší jezdce? Bez pentle? V neděli velký problém. Pro někoho. Pomalejší jezdci dostávali modrou, jen když je někdo vzal o kolo a víc – jiný pomalejší jezdci prostě mohli zdržovat půlku závodníků za sebou a nikdo to neřešil – prý je to normální, že i defenzivní jízda může vyhrát, oká no. Držím se pravidla – kdo je na vnitřní stopě minimálně v druhé půlce soupeřovy motokáry, má přednost. Tak jsem zahájil předjížděcí manévr před vracáčkem kopečkem. Předjel jsem jednoho jezdce a dostal se vedle druhého, který si najel dost doprava. Jenže pak čekaně strhnul volant do zatáčky a já šel na brzdu a samozřejmě po nájezdové rychlosti jsem se sklouzl bokem na soupeřovo motokáru a vytlačil ho ze zatáčky – neotočil se, druhý soupeř ho sice předjel, ale pokračovali jsme všichni v jízdě dál. Udělal jsem si náskok přes 8 vteřin než se komisaři rozhodli, že mě potrestají. Oká, předjel mě jeden, druhý se přede mě nedostal. Proč? Byl pomalejší. Takže předjet znovu prvního pomalejšího. Jdeme na to. Když jsem ho dojel, držel jsem se za ním cca 2 kola, kdy jsem byl jasně rychlejší, ale nebyla možnost předjet. Modrou nedostane, je v závodu, oká. Dojeli jsme dalšího a nás zase dojela závodnice, kterou jsme měli pouštět. Využil jsem příležitosti, kdy já jsem ji pustil bez ztráty rychlosti na cílové rovince a držel její stopu. Když jí pouštěl i jezdec, kterého jsem chtěl předjet, věděl jsem, že musím jet za ní a to se mi povedlo. V diskutované levotočivé zatáčce jsem se vyvezl za závodnicí ve vnitřní stopě, dostal se vedle pomalejšího jezdce, který na předjetí zareagoval stržením volantu na mě – prý jsem ho vytlačil opět nájezdovou rychlostí, ale toho si opravdu vědom nejsem. Šel jsem na brzdu před esíčkem, on to vzal na vnitřek a zkusil se přes mě dostat na vnitřku, jenže u další gumy jsem byl na vnitřku opět já a získal jsem pozici před ním. Před nájezdem k té první gumě jsem se ještě rozčiloval, že na mě strhnul volant a že se znovu zkoušel nacpat přede mě , když byl pouze u mých zadních kol nebo v půlce káry? Oká, nechtěl ztratit pozici. Ale zde opět chci upozornit na to, že jezdíme pro zábavu, alespoň já a pokud byl někdo rychlejší, prostě jsem ho pustil, zkusil se ho držet a pokud jsem viděl, že jsem opět rychlejší, tak ho předjedu a ne že ho vyndám hned jak to půjde, když mě předjel. S Adrianou jsme zvládli projet šikanu vedle sebe skoro bez ztráty míst. Proč to s někým jde? Protože někdo respektuje stopu i to, že někdo je rychlejší.

No a když jsem viděl, že mu opět o část ujíždím, tak jsem čekal, kdy na něj přijde penalizace. Za to, že, se nenechá fairplay předjet. Nic… to zklame. Tak jsem po konci závody šel podat protest, proč pro někoho platí pravidla a pro jiné ne. No, na konci závodu už se nic nedává (možná jen časová pentle) a pak, počkej na komisaře. Dobrá. V klidu jsem si poseděl a při podání protestu jsem se ještě dozvěděl, že nelze předjíždět, když jste rychlejší. A aby toho nebylo málo, ještě jsme dostali pentli za to, že jsem to způsobil sám….

Takže po dnešku ponaučení, jak jezdit Kart race? – Defenzivně, nenechat se předjet, jet uprostřed dráhy jako dědula s kloboukem ve Feldě a udržet za sebou co nejvíce závodníků a nečekat, že mě někdo „vyndá“. A kdyby náhodou předjet, tak určitě ne vnitřkem, to se přece nedělá – ani v Chebu, kde letíte pak ze zatáčky (moje první zkušenost s Nýdfór Spíd – opři se, jsem jako manťák), ani v Kartplanet, kde pak letíte ze zatáčky, protože se tam někdo prostě nacpe na vnitřku – nemáš si nadjíždět. Nebo ne?

Za co bych byl rád? Před závodem rozprava s komisaři a závodníky, aby se dohodli na pravidlech, kdy bude jízda apředjetí fér a kdy ne, aby člověk tedy věděl, na čem je a co si může dovolit. Také jakým signálem a kdy budou používat modrou vlajku (ne všem 8, když mezi nimi je jeden s kolem navíc – tak se zvládne snad sám probojovat,ne? Alespoň ho budou moci dohnat ostatní, kteří Vajíčkáře taky konečně předjedou). Jasně, uprostřed závodu to samozřejmě bude mazec, ale myslím, že po dnešku by to chtělo celkovou osvětu. Protože mi to přišlo absolutně nezvládnuté.

Nejsem naštvaný na závodníky a soupeře! Mrzelo mě, že v sobotu to byl úžasný zážitek a v neděli se to zvrhlo ve zbytečný masakr.

Jinak díky moc Michalovi za příjemnou cestu, díky za skvělé ubytování v Orlanu a ještě lepšímu ubytování v Crlíku a díky skvělé bandě lidí, kteří si jezdí zajezdit Kart race a večer či ráno spolu posedí a pokecají o různých věcech. A díky mé ženě, že byla se mnou, jako parťák i podpora. Moc jsme si to užili a vyhráváš cenu za nejlepší fanynku :-)

Yarda:

Tým: Pomalu se začínám sžívat s týmem a poznávat silné stránky parťáků. Libí se mi nadšení a tužba dobře si zazávodit. Je v tom velká dávka nadšení a radosti z jízdy a myslím, že tenhle entuziazmus musí RS ostatní týmy závidět.

Trať: Po roce 2008 jsem opět zavítal do Modřic, po těch letech to byla pro mě úplně nová trať. Okruh není kdovíjak zábavný nebo výjimečný a pro použitý formát závodu poněkud nešťastný.

Rychlost: Doufám, že jsem od minulého závodu trošku zrychlil, ale stále je v tom spousta chyb. Všichni jsou ohromně rychlí – snad budou k dispozici výpisy časů – celkem by mě zajímalo, jak jsem nakonec jezdil

Soupeři: Stále jezdí v kartrace dost lidí, kteří nemají respekt a nekoukají kolem sebe. Z nějakého důvodu je pro ně důležitější vybojovat pozici nefér způsobem než si dobře zazávodit. Myslím, že respekt je to na čem by bylo fajn zapracovat.

Výsledek: To nemá snad ani cenu komentovat – myslím, že to vůbec neodpovídá výkonosti, kde by se RS měl pohybovat.

Organizace: Snad vhodnější formát závodu s ohledem na délku okruhu. A samozřejmě byl závod poznamenán řadou sporných rozhodnutí ze strany komisařů. Každý udělený trest, bude mít vždy své zastánce a odpůrce – v minulosti jsem si tuhle roli také zkusil, ale s některými rozhodnutími komisařů se při sebevětším odstupu neumím ztotožnit. Až budou mít soupeři k sobě, alespoň elementární respekt nebude komisařů na trati vlastně vůbec zapotřebí.

Michal (Corben):

Odpusťte mi, ale tenkrotáte se uskromním jen na pár vět a poznatků.

Po několika (a né málo) šťouchancích a nesmyslném zavřením mě několikrát, jsem nabral pocit, že jezdíme úplně jiný šampionát. Nevyrovnanost týmů, způsobila nemalé problémy, zvláště na takových tratích, kde je formát vytrvaláku s novými jezdci a týmy, poněkud nešťastný pokus, ale organizátorům to nemám za zlé, zkusit se to musí a teprve z toho se dělají závěry, takže, prosím, organizátory bych z toho nevinil, zkusilo se to, nepovedlo se to a máme z toho ponaučení. Vina je na nás všech, jezdcích… Nikdy se mi nic takového nestalo, za celou dobu co Kartrace jezdím… moje první, pentle po 5ti letech. Ano tam jsem kolegu z jiného týmu, bohužel poslal mimo stopu, protože jsem byl těsně za ním a šel na brzdy dříve než já… stane se… pentli jsem přijal, omluvil se za „tento“ manévr. Ostatní manévry, byli na hraně, ale dle mého posouzení a i posouzení pár lidí z Kartrace, co jezdí již delší dobu, tak to bylo na hraně, ale OK… pokud jedu za narázníkem někoho jiného a ve zlomku vteřiny si vyberu vnitřní stopu a nedostanu prostor, tak je logické, že jsem zavřen a následuje torpédace… S nikým, kdo jezdí Kartrace dlouho takovéhle problémy nemám… a nemám to nováčkům za zlé… otázka zní, kolik z těch lidí, co nám jako týmu zkazilo závod, přišlo a řeklo: „omlouvám se, to byla má chyba“ ??? Nikdo!!! …Anton, se mi omluvil, já se omluvil Honzovi Vejborovi a všechno bylo OK… doufám teda… ale zvláštní, jinde to nejde? Dneska už je hrdost na takové úrovni, že slovo „promiň“ je považováno za slabost. Pokud je trať široká a jedou 3 káry vedle sebe, tak je asi logické, že když se trať začne zužovat, tak se tam ty 3 káry asi nevejdou že? Pak nastane strkanice, všichni v ní a všichni z toho máme…. „Sám si vlez do misky!!!“ Já se pak jak debil omlouvám i za to za co nemůžu a ještě pouštím ty lidi, které ani nemusím… dobrý co?

Škoda, že jsem měl problémy s kamerou a nepodařilo se mi natočit Brno aby se vidělo, co jsem to všechno schytal. BTW více jezdců točilo… vy videa nedáte na podívání? Máte strach z kritiky? Tak je asi na čase udělat něco jinak a říct si sám sobě „kážu vodu a přitom lemtám víno?“ sám jsem šel dobrovolně z kůží na trh abych vám ukázal, že přijmu kritiku. Bohužel lidská psychika je natolik podmanivá, že sebemenší negativum vám ulpí v hlavě, ale i kdyby byla pravda sebevíc jiná, tak to negativní, už zůstává navždy… a nesmaže se. Proto už budu v očích ostatních viděn jako prase, jen proto, že mi bylo líto, že jsem někoho vystrčil… a neúmyslně.  Jezdím pro radost, protože mě to baví, jsem zvyklý přijmout prohru… ale teď se moc pro radost jezdit nedá? Změní se to? Doufám… A CO NA TO JAN TLESKAČ???

No něco pozitivního aspoň… Děkuji Yardovi, že nás zachránil v Brně a po Bratislavě, kdy jsme byli s Honzou fyzicky vyřízený… Největší dík, patří jeho krásné ženě Evičce, která si získala respekt mezi jezdci. Z taktických důvodů, Evička odjela v Bratislavě jen krátký stint, ale absolutně bez chybičky a navíc, si zajela osobní lap record, kdy její čas byl na úrovni kvalifikačních časů středu pole… a zároveň nás povzbuzovala v těch těžkých chvílích. Miluju tým RS racing a nehodlám jít jinam, kvůli pár nepodařeným zá… zápasům… Chci jezdit, dál a užívat si fér závodění… 

Hrozně moc rád jsem viděl po dlouhé době Radima Valdaufa, Marcela a ostatní matadory Kartrace ;) Srdce mi plesá radostí, když si vzpomenu na nše ježdění a férové souboje, ještě teď mám v paměti, když jsem poprvé v životě v Kartrace předjel a byl to Raňas a bylo to v Chebu, to bylo něco úžasného… takové malé-veljké vítězství :D To jsou krásné vzpomínky… pojďme společnými silami vytvořit další hezké vzpomínky z pěkného závodění ;)

PS: už to chvílema vypadalo, že Modřice pro RS Racing, budou už jednou provždy zlomené… Tak snad další rok a hlavně v klidu…

See ya in Hořovice.

Michal as Corben Dallas

(Prej pár vět a poznatků… no to bych nebyl já… :D)