Rozhovor s Korodi

    Proběhli dvě tréninkové jízdy, již první byla náročná, půlku času jsem si zvykala na dráhu v protisměru a druhou polovinu se trápila s károu č. 20, která naštěstí nebyla v sobotu ani nasazena. Nicméně mé ruce začaly protestovat a ,i když jsem druhou tréninkovou jízdu odjela v rukavicích, přesto jsem po jízdě napočítala 6 zatím ještě drobnějších puchýřů na jedné ruce a také zajela svůj nejlepší čas, kterému jsem se v sobotu už nemohla přiblížit.

    Na puchýři obsypané ruce se mi povedlo alespoň v páteční večer zapomenou. Co dodat, bylo veselo, hlavně se slečnou Veselou :) .

    V sobotu to se mnou šlo už jen z kopce. Snad ani nevím jak to slovy popsat, vedro neskutečný, probouzení se z večera zdlouhavé a totálně bolavé a popraskané ruce s každou minutou v káře víc a víc a časy horší a horší, jsem ráda, že jsem to aspoň nevzdala a těch pár bodíků týmu přinesla. Zato Míša a Fanda neskutečný, Míša to tedy vzhledem k bujaré noci jelo neskutečně, opravdu klobouk dolu a finská vždy před závody povinně, Fandovi výkony taky jako vždy super. Já mám před závody povinnost chrnět a dospělí ať se baví, aby to za něco stálo nebo nevím :-) Do lepšího týmu jsem se opravdu první sezonu nakvartýrovat nemohla, protože si odvážím další medaili hlavně díky kolegům. Buď jsem sobecká nebo mám štěstí, to je fuk hlavně, že je doma že jo :-)

    Je mi hloupé každou tiskovku končit s tím, aby ve mě neztráceli kolegové naději, ale mé ruce jsou toho důkazem, že to prostě lépe nešlo a moc se těším v září do Chebu. Také samozřejmě děkuji za organizaci a všem 7mi komisařům, že pohlídali bezproblémový průběh kvalifikací :-)