Rozhovor s RS Racing

Za RS Racing píše Michal Prudil:

 

Cheb!!! Jedna z českých mešit motorsportu. Pravá závodní dráha, Honda 390, adrenalin, napětí, zkouška lidské mysli… Takto bych pár slovy popsal okruh v Chebu, ale abych popsal své výkony, tak na to si budu muset vzít slov trochu víc.

Po Písku má druhá nejoblíbenější trať, natěšený vyrazil jsem hned v pátek abych stihl trénink. Ten ve večerních hodinách a teplotách nebyl moc ideální, ale přijmul jsem to jako výhodu, pro teplotní podmínky na sobotu dopoledne. Už v prvním kole tréninku jsem měl co dělat abych dojel do depa se zaseknutým plynem. V ten moment mi zima rozhodně nebyla. Po opravě se již pilně trénovalo a čas nebyl hrůzyplný (to jsem ještě nic netušil). Natěšen a celkem spokojen jsem vyrazil do Inkognita na dobrou krmi… Rezignoval jsem na na výbornou hrachovku a též výtečný hamburgr. Navzdory výhružkám až 4 černých vlajek, jsem (ne)moudře usoudil, že pojedu dřív na okruh, dám si sprchu a ulehnu ke spánku energii dávajíc, s lehkým úsměvem na rtech, že dále slavící osazenstvo a konkurence, nebude mít na druhý den ideální kondici. Poté co jsem se ještě vrátil zpět do centra pro klíče od pokoje a předat další Andymu, jsem konečně usnul za vů.. pachu „kedluben“ (asi odpad).

Druhý den naštěstí nepršelo a tak jsem celkem optimisticky sedl do káry a vyrazil vstříc osudu, který si na mě přichystal hořkou přilohu. Sotva jsem vyjel tak na konci rovinky vidím, jak někdo vyletěl ze druhé zatáčky rovnou do terénního úseku a následoval mohutný oblak prachu a písku (když sedíte zadkem skoro na trati, tak monstrózní je). Od tohoto momentu jsem jel, jak… Tak… Tak, že můj čas v Q1 byl žel poslední. Asi půl hodiny jsem si měnil vlastní jméno na přidružená názvosloví lidských genitálií, čas byl ještě horší než v pátečním tréninku. Nic víc k tomu asi nemám co říct, jen „omlouvám se týme“.

Q2 – ano zrychlil jsem o 1,5 vteřiny, ale lehké povzbuzení pomalu chladlo linearně se stoupající teplotou tratě následujících rozjížděk a s tím už jsem nemohl nic dělat, jen zpytovat svědomí za svůj výkon a držet palce kolegům. V myšlenkách se lehce zobrazila hypotéza o přiměřeném množství alkoholu v porovnání s mou střízlivostí a lehkým oparem konkurence, jenž všichni jeli lépe než já.

Za to závod byl úplně o něčem jiném. Vše bylo jinak. Na základě výsledku Q1 jsem startoval poslední v poslední rozjížďce, neměl jsem co ztratit, ale i přesto jsem nechal hlavu chladnou. Start proběhl celkem jednoduše oproti mým obavám, v 1. Zatáčce byla předemnou skrumáž a tak jsem si více najel a získal rychlost a 1 pozici k tomu, následující události si asi pod vlivem adrenalinu vůbec nepamatuju, musel jsem se podívat až na video. Vím že jsem měl rychlou káru, ale nevěřil jsem sám sobě jak rychle jsem se dostal dopředu a vždy čistě. Ostatní mi přijde, že více chybovali a nevyužili úplně možnosti tratě. Po pár kolech a velmi respektujících soubojích, jsem se dostal až za Adrianu… Kdybych… A spoustu možností jsem měl… No prostě ne, držel jsem se jí za… každou cenu s očima na jejím zadku, ale bránila se, tak co jsem mohl dělat?… Jako správný gentleman jsem dojel na 2. místě… Debil… Ale musím uznat, že jsem si to s Adrianou skvěle užil :-D na trati :-D Děkuji ti ;-) a vůbec ten závod to předjíždění… Nádherný pocit

Druhý závod… Bez rozptylování… Byl jsem víc namotivovaný start ze 3. místa a Rik z 1. místa nám dalo šanci na zajímavou týmovou strategii a režii. Mezi námi byl Michal Pavlát. Start asi nevyšel dle mých představ, musel jsem se bránit a tak mi Rik s Michalem po-odjeli, trochu jsem se uklidnil a začal jezdit rychle a ne defensivně. Ujel jsem svému pronásledovateli, ale kluci už byli tak daleko, že v ten moment jsem si říkal, že to už nedám a dojedu na tom 3. místě. A víte co jsem si po pár zatáčkách řekl? Ne!!! Nevzdám to!!! Šlápl jsem na to jak ješte nikdy na tomhle okruhu a 390. Když jsem si všiml po 2 kolech, že jsem se přiblížil na cca 5 vteřin, tak o to víc mě to koplo a jelo se ještě líp, bez chyb s nasazením a neohroženě. Michala jsem dojel a po pěkných pár manévrech, jsem si připravil pozici a dostal se před něj. To byly též krásné momenty děkuji Michale :-) Rik když už viděl, že jsem před Michalem, trochu zvolnil, jako že si to taky rozdáme, ale já už neměl po Adrianě sílu :-D skončilo to krásným doublem, ale bohužel v poslední rozjížďce. Kde bychom byli, kdyby…

Takže celkově hořkosladká chuť z Chebu, ale zatím jsem si tak skvěle nezazávodil jako tuto neděli. Naučil jsem se něco nového a o to víc se těším na příští Cheb :-)

Jakékoliv přihlouplé narážky a přirovnání, jsou jen pouhým výplodem poškozeného mozku autora a s realitou nemají nic společného :-D