Rozhovor s Karlem Znamenáčkem
Pavel Batík: Takže jako dalšího jsem tady ulovil Karla Znamenáčka, kterýmu se vůbec nechtělo, ale nakonec teda se mnou teda rozhovor udělá …
Karel Znamenáček: „Já nebyl pověřen, ale tak …“
PB: Byl jsi donucen …
KZ: „Byl jsem donucen.“
PB: Takže teďka jsi dojel, koukal jsem úchvatná jízda, skončil jsi na úžasným prvním místě.
KZ: „Nó já jsem spokojenej s tou dvacítkou. Měl jsem za úkol dojet druhej nebo třetí, ale vyšlo to nad očekávání. Sám jsem se překvapil. Já se prostě musím pochválit.“
PB: Když to neudělaj druhý … já tě také musím pochválit.
KZ: „Co si člověk neudělá sám, to nemá, no.“
PB: Takže dneska teda jdete nahoru?
KZ: „No vypadá to, že možná jo. Nebudeme poslední, ani předposlední, jako obvykle.“
PB: A na jaké místo to vidíš? Tady dneska.
KZ: „No říkali jsme si, kdybychom byli sedmí, tak by to bylo dobrý, ale teď to vypadá možná i na to šestý místo.“
PB: A na bednu?
KZ: „Na bednu … no to možná za rok.“
PB: (smích) … No zeptat jsem se musel, že jo, skončil jsi přeci jenom první, teďka v tom závodě. Ještě se zeptám, z jakého místa jsi startoval?
KZ: „No z posledního, z desátýho.“
PB: Tak to je opravdu úžasný. To smekám opravdu. A jak se ti líbí tadyta dráha?
KZ: „Jó, ta je úžasná. Já už jsem tady letos podruhý. Teda letos, v rámci závodu jsem tady podruhý …“
PB: Tak letos taky, ne? Byli jste trénovat?
KZ: „Né, trénovat jsme nebyli. To je úžasný, že se tady dá předjíždět, dá se tu závodit.“
PB: No, to jsme koneckonců viděli, moc šťastnej z toho nejsem teda, ale přeju vám to.
KZ: „No paráda, jako … takový ty Český Budějovice, kde jedeš ve vláčku …“
PB: Je to úplně vo něčem jiným tady.
KZ: „Je to vo něčem jiným, no. Krásný počasí.“
PB: Tak teď jsi mi sebral moji další otázku, kterou tady pokládám všem. Co počasí? Říkáš krásný, máš radši takhle horko, teplo …
KZ: „Takhle. Takovou tu vysokou oblačnost, trošíčku pod mráčkem a né moc zimu …“
PB: A hlavně, aby nepršelo …
KZ: „No deště se taky nebojím.“
PB: Taky ne? Takovejch tady moc nebylo, možna tři, čtyři, víc ne …
KZ: „To mi taky vyhovuje, to je technická záležitost a na to se cejtím.“
PB: Dobře, tak já ti děkuju a přeju ať se daří.
KZ: „Nemáš zač, díky.“