(3+3)/2 = 4

Nejprve bychom se chtěli omluvit za neobvyklou délku tiskové zprávy, která je však způsobena tím, že je naše tiskové oddělení na dovolené a tak jsme místo tiskové zprávy nuceni použít kapitolu z připravovaného románu s názvem: „Curvy na trati“, který bude k dispozici koncem roku a již nyní si ho můžete objednat za cenu pouhých 800 Kč.

Jak už je dobrým zvykem našeho týmu, dali jsme našim jezdcům před závodem volno a rozhodli jsme se, že chebskou trať otestujeme až během závodu. Páteční večer trávili Robert s Davidem opět již tradičně v pražských restauracích, kde popíjeli na kuráž na sobotní závod. Ranňas si sám sobě naordinoval večerku a šel brzy spát s vědomím svého náročného úkolu nejen podat v Chebu kvalitní výkon, ale také zvládnout odřídit bezpečně 200 km tam a z5, přičemž hlavně cestu na závod řidiči vždy zpestřují ostatní členové týmu svými alkoholovými a nikotinovými výpary. Protože tým CRS dobře ví, že teoretická příprava na závod je stejně důležitá jako ta praktická a tudíž ani tu nelze přehánět, nechal si určení strategie pro závod až na samotnou cestu do Chebu. Poté, co na konci Prahy jízda stylem „brzda – plyn“, vynucená zpožděným odjezdem způsobeným dlouhodobým nedorozuměním mezi Ranňasem a jeho budíkem, Davida dostatečně probrala, začali jsme řešit, jakým způsobem v Chebu co nejlépe uspět. Jako sporná se však ukázala hned 1. otázka, a to jaké umístění vlastně za úspěch považovat? Zatímco Honza, který se po vydatném spánku cítil výtečně, prosazoval až kacířskou myšlenku, že bychom se měli pokusit o „bednu“, David, kterému po minulém večeru ještě nebylo zrovna nejlépe, by se v tu chvíli spokojil i se šestým místem. Bob spal. Tento zjevný rozpor v našich cílech jsme vyřešili šalamounsky s tím, že každý, včetně spícího Boba, podá výkon podle svých nejlepších možností a uvidíme. Během cesty jsme pak do nejmenších detailů propracovali taktiku ideálního střídání v boxech, kterou jsme začlenili do naší obvyklé curevské strategie. Do Chebu jsme nakonec dorazili ještě s malým předstihem a tak jsme měli alespoň možnost okouknout, jak se s místní tratí potýkají naši souputníci z ligy „A“ v závěru svého druhého závodu a David s Bobem si mohli v klidu dopřát vyprošťováka, který je měl zase dostat do obvyklé formy.

Předzávodní losování dostal díky své pověstné šťastné ruce za úkol Ranňas. (Vzhledem k tomu, že zbytku týmu se v tuto dobu ještě trochu klepaly ruce po předchozím náročném večeru, tak vlastně ani jiná alternativa nebyla.) Jasným cílem bylo vytáhnout si motokáru číslo11, která se jevila podle zákulisních informací, získaných na poslední chvíli od týmů z ligy „A“, jako nejlepší a zároveň znamenala i 2. místo na startovním roštu. To se nám pro 1. závod povedlo. V losování 2. závodu jsme obdrželi monopost č. 17, který prý také nebyl špatný, ale znamenal na startu až 6. místo. Rozdělení jezdeckých pozic jsme si určili pro oba závody stejně. Začátek závodu připadl kvůli jeho rychlým startům a ostrým loktům Ranňasovi. Bob, který v Brně nestartoval a Cheb byl pro něj tudíž první zkušeností s vytrvalostními závody, odjel trochu klidnější prostřední část závodu, zatímco Davidovu obrovskou zkušenost, klid a přehled jsme si nechali jako trumf do závěru. Bob s Davidem tak také mohli aspoň trochu dohnat svůj spánkový deficit ve stínu boudy místního občerstvení.

Poté, co si Ranňas před závodem pozorně vyslechl RIKovu detailní přednášku o funkci startovacího zařízení a následně byl na vlastní dotaz ujištěn, že skutečně nemusí před startem čekat až na zhasnutí zelených světel, zdálo se, že úspěchu našeho týmu nestojí nic v cestě. Navíc 3 předepsaná zaváděcí kola nám dávala šanci alespoň trochu poznat okruh před ostrým startem závodu. Start se nám skutečně vydařil a málem jsme se v nájezdu z cílové rovinky do první zatáčky ocitli na 1. místě. Ale bohužel, jak se říká „málem není už“ a snad neznalost trati, snad nečekaný a nevhodně načasovaný záchvěv dobroty v Ranňasově jinak vypočítavé mysli způsobil, že po několika počátečních kolech se soustavným tlakem Alexe z DRT týmu v zádech si Honza najel zatáčku moc zvnějšku a „pustil“ před sebe kromě Alexe i další monopost. Tím však jeho „utrpení“ neskončilo, neboť na něj začal okamžitě zle dotírat jezdec týmu Jongens, který byl na závod jako vždy skvěle připraven a po několika dalších kolech se podařilo předjet Ranňase i jemu. Z nadějného 2. místa, ze kterého se Honzovi v minulých závodech dařilo většinou vyhrávat, se tak rázem stalo až místo 5.. Naštěstí potom už měl za zády volno a mohl se tak v klidu seznámit s tratí aniž by příliš ztratil na jezdce před sebou. Po 35 minutách závodu se Bob konečně probudil a rozhodl se, že Ranňase vystřídá. 1. střídání odhalilo nedostatky v teoretické přípravě. Díky tomu, že Honza vystupoval z káry na stejnou stranu, z jaké se do ní Bob chystal nastoupit, málem došlo k první srážce dvou jezdců stejného týmu v boxech v historii motorsportu. Nakonec ale vše dobře dopadlo a již téměř střízlivý a odpočatý Bob začal svojí typicky klidnou jízdou ala Steeve Wonder, se kterou byl však v Chebu neuvěřitelně rychlý a za chvíli dosahoval časů totožných s Honzovými. Podařilo se mu dokonce posunout náš tým o pozici výš na 4. místo. Jízda se mu tak zalíbila, že po zajetí do boxů odmítal z káry vystoupit a musel z ní být násilím vytažen. Stíhací jízdu pak dovršil v posledním úseku závodu David, který si vychutnal Óču a vrátil tak DRT Ranňasovo předjetí z počátku závodu. Dokončení 1. závodu na třetím místě pro nás bylo velkým úspěchem.

Zatímco v 1. závodě jsme ihned po startu ztratili a Bob s Davidem museli dotahovat, 2. závod probíhal přesně opačně. Ranňas se rychlým startem dostal okamžitě z 6. na 5. místo a pak se štěstím přečkal prvních pár kol, ve kterých docházelo k větším či menším kontaktům téměř v každé zatáčce a to jak s jezdci za sebou, tak s těmi před sebou. Bez ztráty pozice se dostal i z kolize s jezdcem SOME racing týmu jedoucím před ním, který nezvládl nájezd do zatáčky a udělal skoro hodiny. Honza ho ale prudkým nárazem pomohl otočit z5 do správného směru, takže sice žádné místo neztratil ale ani nezískal. Podobnou chybu stejného jezdce v dalším kole však již využil a vybojoval tak 4. pozici. Dostal se tak za záda jezdce týmu JAR, kterému vůbec nejela kára a už od počátku závodu tak ne svojí vinou brzdil zbytek startovního pole za sebou. Ranňas si okamžitě otestoval možnost jeho předjetí na cílové rovince na „TOP SPEED“, což se mu hned při dalším pokusu v příštím kole povedlo. Díky tomu, že ostatním jezdcům se brzdící káru podařilo předjet až o pár kol později, mohl si brzy vypracovat docela slušný náskok na své pronásledovatele a po zbytečně brzkém střídání jezdců DRT se dostal dokonce na 2. místo (Díky kluci  ). Vzhledem k tomu, že tým Káry CZ byl už daleko vpředu, si pak už jen snažil udržet odstup od jezdců za sebou. Střídání v 2. závodě již proběhla bez problémů a i tady si Bob udržel dobré časy. Přesto ho předjel jezdec týmu GO! Williams, který ale jezdil neuvěřitelně rychle (o sekundu rychleji než všichni ostatní) a začal se Bobovi vzdalovat stejnou rychlostí s jakou se mu předtím přibližoval.Věděli jsme však, že tým Go! Williams musí ještě střídat a tak zbytek našeho týmu začal v zákulisí boxů pracovat na tom, aby to bylo co nejdříve, čímž bychom mohli ještě teoreticky získat druhou pozici z5. Bohužel Go! Williams vůbec nereflektoval na naše poznatky o tom, že jejich jezdec vypadá po 40 minutách závodu již unaveně a že začíná ztrácet, a naše dobře míněné rady o tom, že by měl střídat, nepadly na úrodnou půdu. Přesto, že jsme do této přesvědčovací kampaně vložili všechny naše curevské fígle, nepomohlo to. Pokus o podplacení konkurenčního týmu jsme pak museli vzdát vzhledem k momentálnímu nízkému stavu finančních prostředků na našich tajných účtech ve Švýcarsku, které k těmto účelům jinak běžně používáme. Během tohoto nepovedeného zákulisního jednání vystřídal Roberta David a protože víme, že z našeho týmu jezdí vždy nejrychleji, věřili jsme, že se o třetí místo nemusíme obávat. Zapomněli jsme ovšem na Davidovu nevhodnou úchylku v dramatizaci konce závodů. Mysleli jsme si totiž, že už se jí David díky psychologické terapii, kterou mu CRS tým platí, nadobro zbavil. V Chebu se však zřejmě objevila nečekaná a nevítaná recidiva, která Davida přiměla, aby hned od počátku své jízdy jezdil časy schválně přibližně o vteřinu na kolo pomalejší než Bob s Ranňasem, ale hlavně o dost pomalejší jezdci za ním, kteří se mu díky tomu začali rychle přibližovat. Na zoufalství v očích zbytku týmu a jeho úporné povzbuzování David reagoval potměšilým úsměvem a provokativním mačkáním brzdy uprostřed cílové rovinky. Za chvíli se kolem Davida prořítil jezdec týmu Go! Williams, kterého jeho tým nechal na trati bezohledně kroužit až do jeho úplného vyčerpání a ještě než po dojetí do boxů okamžitě zkolaboval, stačil nám, stejně jako většině ostatních týmů udělit celé kolo. To Davida ovšem nechalo zcela klidným a teprve když se těsně za jeho zády objevil Alex, začal své téměř divadelní představení pro všechny přihlížející, představení, které všem bralo dech a zbytku týmu CRS málem přivodilo infarkt. David, aniž by alespoň o trochu zrychlil, zkoušel udržet Alexe za sebou. To se mu dařilo tak dlouho, až byla skupinka zezadu dojeta jezdcem Jongens a Alex se najednou musel starat o to, aby sám nebyl předjet a tak ve tlaku na Davida polevil a posléze zajel do boxů střídat. Tím však přestal krýt Davidovi záda a vystavil ho tlaku od Jongensů, který byl ještě větší než ten od Alexe předtím. Ani jemu však David nepodlehl a i když už byl v jeden okamžik předjet, dokázal se hned v příští zatáčce vrátit díky lepší stopě z5. Tímto stylem proběhlo posledních 10 minut závodu, během nichž nedal David šanci k předjetí a Jongensům tak závěr závodu pořádně znepříjemnil – viz. přiložené foto. z průjezdu cílem. 

Vzhledem k tomu, že celý náš tým studoval stejnou VŠ s částečně technickým zaměřením a dvěma semestry matematiky, dovedli jsme si celkem snadno spočítat, že po dvou závodech dokončených na třetím místě nám nemůže vysněná „bedna“ uniknout. Už jsme každý viděli na svém krku medaili a všude kolem stříkající šampaňské a skákající fanynky a … Jaké však bylo naše zklamání, když se ukázalo, že pro vyšší matematiku šampionátu není výsledkem jednoduché rovnice: (3+3)/2 číslo tři, ale že zde díky odstupňovanému bodování a díky tomu, že se při shodě bodů počítá nejlepší dosažený výsledek, se (3+3)/2 = 4, zatímco (1+7)/2 = 3. Toto naprosté vybočení z běžných matematických zákonitostí jsme skutečně nečekali a museli jsme ho okamžitě zapít a zajíst v hospodě na Chebském hradě. Po ((2+2+1) pivech + (1+1) zázvorových limonádách + 1 gulášku + (1+1) žebírkách + 1 palačince) / 3 jsme se shodli, že bramborová medaile je taky pěkná a že „bedna“ může být už klidně příště, i když David by se možná spokojil i s 6. místem, hlavně aby bylo drama.:)