Viribus Unitis 2012 – část druhá

Opět jsme popojeli za roh, otevřeli soubor PZLIPYWU.zip. Objevili jsme písničku a obrázek. V tu chvíli se projevila další moje ranní chyba. Transmitter s paměťovou kartou se Saturninem jsem zanechal v Houbově autě ve Stárkově, rádio ve Sněhurce nemá vstup a tak jsme nemohli zvuk pustit z audiosoustavy auta a byli odkázáni na chabé reproduktory notebooků. Učinili jsme pokus najít text na internetu a zjistili jsme, že tam prostě není.

Z textu jsme nicméně pochopili, že jde o bitvu u Jičína v roce 1866, kde se utkala vojska Rakouska-Uherska a Saska proti Prusku. To by nás nasměrovalo k Jičínu. Druhý obrázek s křížky jsme nedokázali ihned dešifrovat, ale rozhodli jsme se vyrazit pomalu směrem k Jičínu a cestou zjišťovat co a jak. Během cesty nás napadlo, že 28 křížů může mít souvislost s popravou českých pánů na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Osmadvacátého jsme pochopili správně, ale nepochopili jsme červenou značku u třetího křížku. Domnívali jsme se, že jde o zarážku, která odděluje první tři pány, od ostatních rytířů a neurozených. Nejzásadnější chybou, která nás ovšem ten den potkala, bylo přesvědčení, že obě indicie spolu souvisí a vedou nás k jednomu dalšímu waypointu. Bohužel nikoho nenapadla možnost, že každá indicie vede k jinému cíli. Spojitost mezi bitvou u Jičína v roce 1866 a popravou v roce 1621, ale přesto existovala. Náš historik Majkl věděl, že téměř celý Jičín patřil svého času Abrechtu s Valdštejna a zjistil, že Albrecht získal velkou část svého jmění díky konfiskátům právě po exekuci českých pánů. V Jičíně je Valdštejnské náměstí na kterém navíc začíná naučná stezka k bitvě v roce 1866.

Podle textu písně jsme měli druhý tip a ten byl na místo bitvy, tedy buď lípu, která stála u lesa, nebo myslivce, které zahnali do rybníka. Očekávali jsme další waypoint v místě pomníku bitvy, nejlépe u rybníka, zjistili jsme nicméně, že pomníků jest moc. Největší rybník v místě bitvy, podle popisu pramenů, které jsme našli, je mezi obcemi Ohaveč, Ostružno a Březina, rybník jménem Ostruženský. Této domněnce pomohl i fakt, že pravě na tomto místě je v atlase turistických známek označeno místo bitvy. Rozhodli jsme se, že nejprve zkusíme Valdštejnské náměstí.

Další komplikací byla skutečnost, že první úsek svižnější jízdy do Trutnova způsobil Karlovi sedícímu na nejzadnějších sedadlech a koukajícímu do notebooku silnější kinetózu a tak jsme museli výrazně zvolnit, posléze zastavit a dopřát Karlovi chvíli na vzpamatování a přeuspořádání žaludečních priorit. Později v Nové Pace jsme objevili lékarnu a Karla nadopovali lékem, kterému jsme jako děti říkali kineblij.

Pokračovali jsme do Jičína a celou cestu dohledávali další indicie, obecně potvrzující naši krásně mylnou hypotézu. Na náměstí se nedalo vjet, ani zaparkovat, našli jsme parkoviště cca 500m od náměstí. Uprostřed náměstí je informační tabule se začátkem naučné stezky pod takovým řekněme altánem. Nic jsme kolem nenašli, ale na tom místě jsme se cítili jako stopaři DaVinchiho kódu. Bluetoothů bylo na náměstí plném lidí a trhovců požehnaně, ale žádný kód nedával smysl. Rozhodli jsme se obejít náměstí, hledat významné budovy, jejich čísla popisná, kolem náměstí je i sdostatek různých QR kódů, až jsme nakonec našli Restauraci u Kata a dlouze zkoumali pozůstatky nápisu na zahrádce restaurace v pasáži … no schválně, kdo z Vás to přečte?

Po chvíli zoufalství jsme se rozhodli vyrazit na místo bitvy, nejblíže Ostružskému rybníku byla vesnice Ohaveč. Projeli jsme Ohavčí a zjistili, že odtud k rybníku cesta nevede a že tu vůbec nic není, kromě pomníčku, u kterého také není nic.

Mezitím Majkl vygooglil další spásnou myšlenku a to zastávku č. 4 naučné stezky, na které se přímo pojednává o Eduardovi hraběti Clam-Gallasovi, generálovi jízdy a veliteli c.k. 1. armádního sboru, tomu Clam-Gallasovi, kterému je v písni z indicie přikládána vina za porážku a dokonce je podezírán ze zrady.

Bohužel ani tady jsme nenašli nic, co by nám pomohlo a tak dostal Michal další nápad, kříže na indicii z popravy nás přivedli k Ossáriu u Kbelnice. Po chvíli jsme se na stejném místě setkali opět s posádkou v MB 100 a posléze i s mnoha dalšími. Místo hřbitova působilo opravdu majestátně a vypadalo jako velmi, velmi pravděpodobný cíl našeho snažení. U dvěří kaple bylo na zemi umístěno 5 čajových svíček, zapálených nejpozději ráno. Strávili jsme tu dobře 45 minut. Zbytečně. Ani nebudu vypravovat jaké všechny kódy jsme tu zkoušeli.

Zasedli jsme tedy opět ke googlu za začali rozšiřovat pole informací a vymýšlet nové a novější hypotézy. Majklovi se podařilo na seznamu památných stromů najít Ohavečskou lípu. Vypravili jsme se tedy podruhé do Ohavče. Hned z kraje vesnice jsme se ptali domorodců, ti o lípě nic nevěděli, nicméně nás nasměrovali. Neprve jsme našli dvě obecní lipky s problematikou nesouvisející a pak jsme dojeli až na konec vesnice, otočili se na poli a soudě dle vyjetých stop v poli, jsme tu nebyli ten den první a našli majestátní strom, u kterého nebylo krom sršního hnízda v puklině nic zvláštního.

Začínala nám docházet invence a mě napadla další myšlénka, že když se bojovalo u Ostružského rybníka, tak že jeden z památníčků je ve vesnici Ostružno. Nenašli jsme ho, ale vypravili jsme se k rybníku z druhé strany, kde by také měl být pomníček. Z asfaltky jsme postupně odbočili na polní cestu, zanechali auto u božích muk a vykročili po pěšině k hrázi rybníka, za nenechavého poledního slunce. Na hrázi jsme vyplašili postarší dámu, která se zde opalovala v růžových plavkách, hned vedle svého zaparkovaného bicyklu. Cesta nakonec mizela v poli, pomníček nebyl nalezen a celé místo vypadalo tak opuštěně, že jsme pozbyli důvodu domnívat se, že jsme tady správně. Vrátili jsme se k autu. Byli jsme vyčerpaní, upečení od slunce, hladoví a bezradní. Naše ranní vedení se rozplynulo, na většině míst jsme pátrali sami, ostatní týmy nevida. Bylo asi půl druhé. Poslední myšlenka, která nás napadala byla Valdštejnská alej – spojující lípu v písničce s Valdštejnem. Ale sami už jsme tomu moc nevěřili. Rozhodli jsme se zavolat JJejovi a doufat, že když prokážeme naše nápady, že by nám mohl alespoň trošku poradit. Cítili jsme se trapně, ale přesto jsme monarchu zavolali, vysvětlili naše postupy i to, že u rybníka nic. JJ se podivoval, že jsme u rybníka nic nenašli, nicméně doporučil, abychom se soustředili na 3. křížek mapky.

Bylo jasné, že jsme za prvé u špatného rybníka, za druhé, na mapce křížků jsme něco nepochopili. Začali jsme googlovat a zjistili jsme, že třetí křížek se týká Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Karel zjistil, že v Jičíně je ulice Kryštofa Haranta a nedaleko od ní rybník Šibeňák. Bez většího přemýšlení jsme tam ihned vyrazili. V ulici nic nebylo, kromě zakrslé lipky, kterou jsme zkontrolovali spíš z povinnosti a dorazili k rybníku. Někteří už začali být k rybníku skeptičtí a poprvé se začaly ozývat nápady, že ty indicie spolu možná nesouvisí. Na druhé straně rybníka byl betonový poklop kanálu a na něm dětské obrázky křídou. Po okraji se zřejmě nějaké dítě snažilo napsat abecedu a stálo tam nejistou předškolní rukou následující: ABOCDEF … možná Vás to překvapí, ale ani toto nebyl správný kód. Vrátili jsme se do auta pokračovali v googlování. Navrh jsem, abychom se pokusili zapomenout na všechny hovadiny co nás napadly, jako lípy a jako spojování Kryštofa s Jičínem. Ohledně Kryštofa jsme samozřejmě dohledali zříceninu hradu Pecka a ohledně rybíčku, našel Majkl následující odkaz na rybníček Vražda.

Cituji: „Každého asi zajímá podivné a děsivé jméno, tedy – za prusko-rakouské války v roce 1866 sem zahnali prušáci skupinu rakouských vojáků a ti se zde všichni utopili, odtud tedy pochází ono podivné jméno Vražda. Vojáci mají u rybníka pod lesem svůj pomíček.“

Nemohlo být pochyb, že máme konečně správný rybník, ačkoli informace v článku jsou spíš legendou, jak jsme později zjistili.

Dorazili jsme do Jinolic, projeli autem lesní cestu naučné stezky na hranici možností vozu, nic nenašli, objeli rybník z druhé strany a nechali auto ve vesničce. Po asi 20ti minutách pátrání jsme objevili za polem nad rybníkem, v lese, pomníček třem praporům myslivců, kteří zde zahynuli během bitvy. Hned u pomníčku visela na stromě zbrusu nová vyleštěná „petrolejka“ made in China, vyrobená jako LED lampička. Nebylo pochyb, že ta tu není náhodou. Nastal čas na vítězoslavné foto.

Pak jsme začali zadávat všechny kódy které jsme na místě našli a žádný nefungoval. U pomníčku byla dokonce propiska a my zkoušeli zadat i výrobní číslo tuhy. Pročesali jsme les v okolí, jestli nenajdeme nějaký kód. Nic. Opět se nás zmocnila beznaděj a podruhé jsme se potupně odhodlali zavolat JJejovi. Po krátké výměně informací jsme zjistili, že nejsme u správného rybníku a opět nám JJ doporučil věnovat se zejména třetímu křizku. Dále nám JJ napověděl, že hranice rybníku jsou dnes jinde než tehdy. Bylo 14:30 a my stále nic neměli.

Vrátili jsme se k autu a začali opět googlit. Brzy bylo jasné, že se jedná o rybník Kníže přímo v Jičíně, na trase naučné stezky, že to může být jeden ze dvou pomníčků (samozřejmě to byl až ten druhý, který jsme ten den navštívili), nicméně jsme byli na monarchu trochu naštvaní, protože v písni se zpívá o myslivcích, zatímco zde v rybníku zahynuli příslušníci pěších pluků. :( Měli jsme ale kód a s ním následující, dnes teprve třetí a také nejobtížněji dobytý soubor V2D1AD30.zip. Kód jsme odesílali v 15:11 za začínali chápat, že čas se povážlivě krátí.

Rozhodli jsme se hlavně nikam nejezdit a raději déle přemýšlet. Hydroplán na obrázku dokázal Majkl velmi rychle identifikovat, včetně celé legendy o Václavu Vosečkovi, pocházejícím z Hořic. Druhá šifra, matice hexadecimálních čísel nám zatím nic neříkala. Už nyní bylo jasné, že první indicie – kříže, musí vést na Pecku a tam jsme také vyrazili. Houba s Karlem se zatím zabývali maticí. Nemohli jsme vědět, že k dešifrování nám chybí Spectrácké logo z jiné indicie, kterou jsme ten den již nezískali. Domnívali jsme se, že jde o obrázek, zkoušeli převádět na decimální soustavu, mysleli jsme, že by mohlo jít o obrázek v 8bitových barvách, ale dále jsme se nedostali.

Cestou zpátky na Pecku jsme si ověřili, že památníček Kryštova Haranta je u školy. Tam jsme to pročesali, opět nic nenašli a vyrazili na zříceninu. Tam jsme se setkali s několika zoufalými týmy, které nemohly také nic najít a zvažovaly zaplatit vstupné. Zkusili jsme všechno. Vytěžil jsem prodavačku na informacích, zkoušeli jsme všechny nápisy co se kde dali najít, bluetooth žádné, obešli jsme celý hrad dokola několikrát a dokonce spočítali okna a nic.

Zkusili jsme jako kod zadat i notový zápis z portéru Kryštova. CFECEEE. Nic.

Sedli jsme, že dáme párek v rohlíku a kafe. Prodavač byl na ránu pěstí, párky mu padaly po zemi, přesto je dál vařil lidem, místo hořčice i po trojím potvrzení tam nalil kečup a to kafe raději nebudu komentovat. Seděli jsme na lavičce před stánkem, bluetooth žádné, nápady žádné. Jeden z týmů nám řekl, že mluvil s JJejem a že jsme tu správně. Pochopili jsme červený symbol na kříži jako mapovou značku pro zříceninu hradu. Byli jsme tu správně, ale nic tu nebylo! Obešli jsme hrad ještě několikrát a chtěli to vzdát. Ostatní posádky jabysmet. Nakonec jsem překonal hrdost a opět zavolal o radu JJovi, to bylo 17:40. Poté co jsem ho ujistil, že stánkař již zavřel a že tu rozhodně není žádné bluetooth nám JJ kód řekl. Odeslal jsem mu ho podle protokolu po sms a šli jsme k autu stahovat spolu s dalšími posádkami soubor IV98AVJG.zip.

Dostali jsme indicie, které jsme měli mít již ráno. Předpokládali jsme, že na základě informací od rybníka musíme do Hořic a tak jsme tam vyrazili. Opět zbrklá chyba. Mezitím jsme zjistili, že máme hodiny ukazující půl druhé, dva portréty pánů, audio z Rumcajse a další zvláštní úkol, po jehož vyřešení máme nárok na další nápovědu. Ten jsme kupodivu vyřešili první, šlo o hrad Kumburk a Kateřinu Elišku Smiřickou, kterážto byla podzírána ze způsobení výbuchu.

Dorazili jsme do Hořic, zastavili a začali vymýšlet pořádně. Ti dva pánové, stařík a mánička. Na základě zadání jsme došli k závěru, že jeden z nich je vězeň, že by se to mohlo týkat Valdic. Karel začal hledat seznam politických vězňů. Nakonec jsme poměrně bez nesnází identifikovali jak Kajínka, tak Babinského. Nebylo pochyb, že pojedeme na Zebín.

Tam jsme potkali další dva týmy, jeden odjíždějící, druhý nás předjel na křižovatce u přejezdu, neb byl na hlavní. Chlapci vyběhli kopec o něco rychleji, ale oceňuji jejich pomoc, když nás nenechali sčítat kóty na tabuli a řekli nám rovnou výsledek.

Měli jsme další indicii 5876.zip. Získali jsme fotografii námořní a letecké základny Pula – Santa Catarina, které velel již nám známý Voseček a obrázek, který všem připomínal slepou mapu. Také už jsme měli čas jen na jeden pokus, kód jsem odesílal JJejovi v 18:50. Rozhodli jsme se, že cílem musí být Aeroklub u Hořic, na kteroužto ideu nás nasměroval obrázek základny a narození pana Vosečka spolu s vědomím, že v Hořicích nic, co by Vosečka připomínalo není.

Indicii s Rumcajsem jsme nedali, v rychlosti jsme se domnívali, že jde o pomoc ke Kumburku, neboť pojednává o ohňostroji, já osobně jsem očekával někde u letiště v Hořicích tradiční střeleckou vložku.

Cestou na letiště padl nápad, že ta rovná čára na domnělé slepé mapě může být runway, nicméně to nesedělo ani na letiště v Hořicích, ani v Hradci ani v Jičíně. Ale stejně už nebyl čas to hrotit a stěžejní indicie chyběly.

V Aeroklubu jsme pohovořili s pánem, který z nás doteď asi moc nevěří, nicméně skutečnost, že o ničem neví a Vosečka by zapíral i při mučení nám evokovala prostý fakt, že pro nás dnes asi již soutěž skončila.

Zavolal jsem JJejovi, v kolik začíná program v Josefově, jestli máme ještě čas do osmi hledat, ale JJ doporučil přijet rovnou do Ravelin XIV.

Dorazili jsme s úderem osmé, pohovořili s ostatními týmy, užili si výstřel z děla, naštěstí jsme s Bybou a DFensovým týmem měli rozum a před výstřelem opustili budovu.

Následovala historická přednáška PhDr. Jiřího Raka, během které mi bylo líto jak pana Raka, tak zejména JJeje. Umím si představit, že naplánování této akce, přednáška PhDr. Raka a celý ceremoniál stál za velké usilí. Ale bohužel objemné téma nebylo možné do detailu obsáhnout za hodinu času, takže pan profesor měl roli dost těžkou. Posádky byly hladové, unavené psychicky i fyzicky a tak bylo obtížné udržet pozornost, což je jednoznačně škoda. Soutežící, kteří nepřenocovali, byli nervozní, neboť je čekala ještě dlouhá noční cesta a někteří dokonce odjížděli během přednášky.

Těšíme se až JJ zveřejní počty a pořadí týmů, ať aspoň víme, že jsme nebyli poslední.

Závěrem: Vyrazili jsme na tuto soutěž poprvé, takže nemůžeme srovnávat s minulými ročníky. Soutěž se nám rozhodně strašně moc líbila a je zcela jisté, že se příští rok zúčastníme znovu. Měli jsme jisté rezervy, které plynuly z neznalosti, nejvíce nás zbrzdilo přesvědčení, že písnička a kříže spolu souvisí, na čemž jsme se trapně zacyklili. Analyzujeme, co je třeba příště udělat lépe a doufáme, že se umístíme více vpředu než letos, ačkoli máme pocit, že poslední jsme nebyli a že to napoprvé nebyl až takový propadák. No i když …

Náměty: Příští rok uvítáme předem znát program, tedy kdy a kde se bude spát, protože jsme si nechali auto s věcma na spaní ve Stárkově a další den se spalo v Josefově. Kdybychom to tušili, zanechali bychom již v pátek jedno z aut v Josefově, nemuseli v noci odjíždět atd.

Myslím, že by nebylo od věci předem říci, kolik waypointů na trati je, aby měl soutěžící alespoň přibližnou představu, v jaké fázi soutěže je.

Co se týče délky, souhlasím s tím, aby nebyla 24hodinová, nicméně klidně by se mohlo končit až o půlnoci, přeci jen je škoda o zbytek úkolů přijít.

Co se týče programu, jako přednáška apod, situoval bych ji klidně na neděli dopoledne, spolu s vyhlášením a nějakou přiměřeně společenskou akcí.

Další zajímavá možnost by byla zachovat všechny majáky apod ještě v neděli, aby si případně týmy, které nedokončily v časovém limitu, mohly soutěž „dohrát“ další den.

Každopádně to bylo opravdu krásné, potkali jsme samé fine lidičky a už teď se nepřestáváme těšit na další ročník.

Rozřešení najdete zde