Rozhovor s komisařem Jardou Volákem
RIK: Co je tvojí největší motivací, proč děláš komisaře KART RACE?
Jaroslav Volák: „Tak především dělám náhradníka týmu Solid Drive. Už několikátou sezónu mi tahle role vyhovuje, ale přesto některý víkend, když na mě nevyjde závodní sedačka a mám volno, tak se rád přijedu podívat nazávody, za lidma a trošku nasát vůně benzínu. Je to něco mezi šílenstvím a snahou nevypadnout z KartRace uplně. Největší motivace je určitě ta nehmotná.“
RIK: Jak probíhá celý závodní den, je to pohodový výdělek, nebo jak bys to popsal?
JV: „To je docela vtipná otázka :-) Znamená to na vlastní náklady sedostat do místa závodiště, strávit v průměru 6-8 hodin v plném nasazení a to nepřeháním. Šance na svačinu, dojít si na záchod atd. se obvykle objeví vpolovině závodního dne, kdy se dolévá benzín. Celou dobu mám oči na stopkách. Jakmile se něco přihodí a rozhodnu, vždy bude jeden tábor souhlasně přikyvujících a druhý tábor, kteří mě budou chtít přišpendlit nakříž. Takže sečteno podtrženo, zaplatím si cestu, stráví 8 hodin náročné práce na pozornost a pod trvalým tlakem s plným močákem a prázdným žaludkem ana závěr je, že dostanu vynadáno a vystavuj u se riziku, že mu bude radou zkrácena odměna (která sotva pokrývá náklady).“
RIK: Myslíš, že ta práce je užitečná, cítíš se na trati potřebný, nebo máš pocit, že by se nic nestalo, kdybys tam nestál?
JV: „Komisaři mají na trati uplně jinou roli, než si velká část závodníků myslí. Řešení sporných situaci na trati je jen jedna část z naší práce. Za prvé je to bezpečnost na trati, označení místa nehody a zabránění tak zbytečným problémům – poškození techniky a zdraví. Fungujeme tam v roli „policajta“ – máme odstrašující efekt, prostě když u té trati nikdo stát nebude, bude tu řada jezdců, co k tomu přistoupí jako k bouracím autíčkům. Zajišťujeme svoji přítomností jakousi nezpochybnitelnost výsledků. No a naposledy to dokola omýlané řešení sporných situací. Chtěl bych říct, že ani v F1, kde máte desítky komisařů nejsou s to rozhodnout okamžitě, mají k tomu videa a mnohu času. Myslím, že v tomto ohledu je KARTRACE neporovnatelně náročnější a zvládáme ji dobře.“
RIK: Kolikrát jsi letos mával během jízd nějakou vlajkou?
JV: „Přesně ti to samozřejmě nepovím. O většině trestů, jak je nyní slyšet i v depu z vysílačky, se komisaři radí – je to kolektivní rozhodnutí. Přesto jsou situace, kdy je třeba rychle zareagovat. Neférové předjetí – pohlídáš, aby jezdec vrátil pozici nebo použiješ modrou vlajku – ono když to skončí v gumách, už takhle elegantně nejde. Není v podstatě závodu bez žlutých vlajek po nějakém výjezdu z tratě nebo zdechlé káře. Ono hodnotit tuhle práci podle počtu mávnutí je dost blbost, důležitější je, aby to přišlo v pravý okamžik.“
RIK: Kolik z těch mávání máš pocit, že nebylo potřeba?
JV: „Obecně je to naprosté minimum a za sebe si žádného takové nejsem vědom. Vím, že byli v tomto ohledu problémy v kvalifikacích, ale nyní se to ustálilo. Mávají se jen jezdci mimo tým.“
RIK: Co si myslíš, že je třeba na práci traťového komisaře zlepšit, nebo kde jsou nějaké nedostatky?
JV: „Bylo by třeba utvořit stabilnější tým komisařů. Takových, co budou ochotni jezdit na závody pravidelně, lidi s dostatkem zkušeností a hroší kůží. Ke konci sezóny je čím dál tím náročnější dát do kupy sestavu komisařů a já se tomu vůbec nedivím. Ve většině sportů jsou rozhodující váženou autoritou. To co v KARTRACE předvádí někteří jezdci, je neuvěřitelné. Myslím formulku „My si je platíme“. Jako by toto zajišťovalo, že komisařibudou rozhodovat v jejich prospěch.“
RIK: Chtěl bys za podobných podmínek jako letos tu práci dělat i příští rok?
JV: „Je třeba dále budovat a posilovat povědomí jezdců o důležitosti komisařů. Rozvíjet a vylepšovat letošní model. A hlavně si nenechat jezdce a týmy přerůst přes hlavu. Ano za podobných podmínek jsem i příští rok schopen tuhle funkci zastávat – jsem sebemrskač :-)“