Viribus Unitis 2014 – tým I.Quest report – část čtvrtá
Celkem hladce jsme dorazili na Hvězdu, odkud právě odjížděl tým DEZILUZE. Je to krásné místo, pískovcové skály kolem, obíhali jsme to ze všech stran asi 10 minut a nemohli nic najít. Až po nějaké době se podařilo Houbovi najít QR kód na tabuli naproti rozcestníku a to z odvrácené strany.
Získali jsme následující indicie:
a toto:
Nevím přesně kdy, ale je možné, že někdy touto dobou, nebo na cestě z Hvězdy nám přišla pozoruhodná nápověda k úkolu č. 6:
K vám již známé matici 3 x 3 čísla by bylo možno doplnit ještě jeden sloupeček:
1901
1984
1986
Co se týče nobelistů, zaúkolovali jsme Petra, aby odhalil čvrtého, pátého a šestého nobelika, seřadil je do dalších tří sloupečků a tím bychom měli novou úhlopříčku, jejíž součet zajisté bude kódem k magické krabičce na konci soutěže. Nevadilo, že jeden nositel byl stále živ, díky indiciím ke čtvrtému zbývaly pouhé dvě možnosti jak sloupce sestavit.
První indicii z PDFka jsme poměrně rychle odhalili jako obrázek Leona Benetta z Verneovky Ocelové město, zatímco do převodu souřadnic z MGRS se pustil Majkl, který se s tímto souřadnicovým systémem již setkal.
K Ocelovému městu jsme nějakou dobu nemohli najít nic hmatatelného, stejně jako k osobě malíře, ale po nějaké době jsem zjistil, že v Broumově se vyskutují odkazy na disco-klub Ocelové město. Stále jsme ještě neudali Poukaz na věcnou indicii a tak nemaje jiných nápadů jsme se vydali do Broumova na náměstí. Nicméně disco-klub tam nebyl, byl tam jiný. Našli jsme, že Ocelové město mělo sídlit v čp. 105. Tam se ovšem nácházelo pouze v sobotu zavřené Infocentrum a úřednická budova s hnusnými eurosvatozářemi. Ačkoli možnost, že JJ opět použije indicii k již neexistujícímu podniku nebyla nereálná (viz. rybník v Jičíně, 2012), ale přesto myšlenka, že by monarchista použil jako waypoint eurohaus, se zdála minimálně naivní. Nehledě k tomu, že byrokratický aparát čtvrté říše o víkendu nepremává.
Protože nám nezbylo než googlovat, rozhodli jsme se obsadit stolek nějakého baru, u kterého jsme shodou okolností parkovali a dát si kafe.
Majkl již cestou do Broumova zjistil, že souřadnice MGRS ukazují na benediktinský Klášter v Podlažicích na Chrudimsku. Našli jsme, že odtud pochází Codex Gigas, tzv. ďáblova bible, ale více souvislostí jsme neměli.
Mezitím okolo projížděl tým..y L*K* a zjevně už hledali nějakou kávu, takže jsme je zaujali. Po krátkém rozhovoru s nimi se objevila myšlenka navštívit Police nad Metují, zatímco oni vyrazili do Otovic.
Dílek z CNC frézy (u kterého byla zanedbána šířka nástroje 2mm) a Ocelové město totiž neomylně ukazují na muzeum Merkuru. Byba vyrazila do muzea, já rekognoskoval okolí a zkušenost z Hvězdy se vyplatila, QR kod byl přes ulici v parku, mimo rušné dění před muzeem.
Čas se nám krátil, tak jsme rychle zadali kód a získali pro tento den již poslední indicii ve WR:
„Nastal čas na kávu, pochopitelně vídeňskou. Kam na ni zajet snad už víte, nezapomeňte správně pozdravit, jinak se Vám docela zkomplikuje cesta k další hmotné indicii.“
Začalo googlování kam na kávu. Nejprve jsme zkoušeli hledat specifika vídeňské kávy, ale posléze se ukázalo, že Vídeň souvisí spíše s tím pozdravem. Po nějaké době jsem dohledal, že kvalitní káva z malé pražírny v Trutnově se podává v broumovském Klášteře, který přísluší řádu Sv. Benedikta, mimochodem přestavbu kostela provádeli opět Dientzenhofeři. K tomu navíc kavárna nese jejich jméno – Cafe Dientzenhofer. Bohužel další podstatná souvislost s tím, že právě do tohoto kláštera byl převezen Codex gigas jsme nějak přehlédli. Každopádně lepší nápad nebyl a tak jsme se vrátili do Broumova.
Na náměstí stálo několik týmů, tak jsme kolem nich přejeli jakoby nic a zaparkovali až u Kláštera. Cestou jsme řešili, jak správně pozdravit. Samozřejmě, že Grüß Gott nás napadlo jako první, ale pořád jsme si říkali, jestli za tím není něco víc.
Na „nádvoří“ u kláštera byli kameramani, takže jsme už věděli, že jsme tu správně. Za pultem kavárny stála milá slečna. Nekompromisně jsem na ni vyhrknul: „Grüß Gott!“, zatímco se směrem k nám obrátili nevěřící zraky všech kavárenských hostí. „Doufám, že jsem pozdravil správně,“ dodal jsem nejistě a tasil kupón na věcnou indicii. Slečna kupón vzala a nejprve nám chtěla dát nějaký QR kód, ale pak si ho zase vzala zpátky. „Co si dáte?“ No a teď, co si máme dát? Upřímně jsme měli kafe před slabou hodinkou, já navíc cestou dodával mozku energii Colou, už tak jsem měl na čele žílu, že bych na ní utáhl tank a dát si další kafe, tak už se mnou šlehne. Z ostatních také nikdo moc nechtěl. „Měli byste si něco dát,“ travala na svém slečna. Tedy jsme si objednali jednu vídeňskou kávu a byli zmatení, že kupón slečna sebrala a nic nám nedala. Když nám podávala kávu, prohlásila: „Pijte opatrně,“ čímž nám došlo která bije. Ještě jsem se slečny zeptal, kolik zde bylo před námi týmů a prozradila mi, že jsme druzí! To nám dodalo optimismu.
Na dně kafíčka se povaloval osminohý brouček :) Jsme tedy druzí, kdo má v ruce klíčovou indicii!
Mimochodem, kafe prý bylo opravdu vynikající.