Viribus Unitis 2014 – tým I.Quest report – část třetí
Ve Žďáru nad Metují jsme získali další indicie. Popojeli jsme kousek stranou, protože paní na balkóně protějšího domu byla naší přítomnosti viditelně rozrušená a začali zkoumat, co máme nového:
Získali jsme toto pdfko. a poté tento krásný kód:
Z prvního obrázku jsme nebyli tuze moudří, ale G-kódy do CNC frézy jsme pochopili ihned. Houba cinknul Fandovi, který se naštěstí zrovna nacházel v radioklubu, namailovali jsme mu kód a požádali ho o zaslání výsledku. Kvůli bídnému signálu ve Žďáru to bylo trochu problematické, ale podařilo se.
Kolem právě projížděl tým D-F a ptal se, jestli zajedeme na občerstvovačku. Řekli jsme, že jenom čekáme na nějaká data a dorazíme. Fanda musel narychlo odejít a tak nám výsledek snažení poslal další člen radioklubu, Bob, ok1mci. Mnohem později se ukázalo, že Fanda trochu chvátal a tak výsledek nebyl zcela ve správném měřítku:
Tento předmět nám nic neříkal, očekávali jsme, že bude třeba něco podobného vyrobit později, až nashromáždíme všechny součástky. Vyrazili jsme tedy směr Polsko a cestou se zastavili na rychlé občerstvení, kde se nacházel slušný chumel soutěžících:
Dali jsme si rychle salátek, prohodili pár slov a vyrazili na cestu. Zjistili jsme, že projíždíme přes Otovice a to by bylo, abychom se nepodívali, co skrývá místo prozrazené souřadnicemi v teaseru. Bylo nám jasné, že klíčový prvek v okolí je konec železniční trati a také jsme tam hbitě našli zamčenou krabičku čtyřmístným kódem a QR kód. QR kód jsme nezadávali, neboť nám bylo jasné, že namístě zatím nemáme co dělat a obávali jsme se, jak se zachová WR. Naopak krabičku jsme zkoušeli otevřít již známými letopočty nositelů Nobelovky, ale nic. Usoudili jsme, že je dobře, že o tomto místě víme a vyrazili do zahraničí.
Úkol zněl viadukt na trati mezi Nowou Rudou a Yugovem. Prozkoumali jsme několik viaduktů, včetně jednoho přímo v Rudě a na čtvrtý pokus už jsme byli u to správného, vida několik soutěžních aut a dvě JJejova. Zjistili jsme, že quest je na druhé straně potoka, který bylo třeba přebrodit, což bylo v zásadě easy, ale rozbahněné břehy po předchozím dešti činily tento úkol mírně nepříjemným. Místo akorát opouštěl tým DEZILUZE. Questem bylo, aby jeden člen týmu vyšplhal za pomoci žímarů na statickém laně, jištěn dalším členem týmu na dynamickém laně do asi 15-20m, kde bylo v kameném pilíři viaduktu okno, ve kterém bylo třeba sejmout QR kód. Jakkoli to vypadalo jednoduše, v tomto úkolu jsme selhali a bylo nutné požádat o pomoc následující tým Black Sheep, který za naší pomoci tahání lana zachránil žímary pro další pokračování. Zdrželi jsme tam sebe i ostatní poměrně dlouhou dobu a za námi se utvořila slušná fronta. Úplně jsem nezáviděl Martině, která měla quest na starost a musela managovat krizovou situaci.
No nicméně další HW (LED diodu) jsme měli a kód díky Black Sheepům také. Po chvíli hledání signálu se nám podařilo spojit se s Petrem, aby kód zadal a viděl alespoň on další indicie. Zatímco v ČR jsme měli možnost připojení O2 a T-Mobile, v PL jsme byli nez dat. tedy ne tak úplně. Na loňský ročník jsme se totiž vybavili SIMkartou polského providera Plus, který nám doporučil jeden kolega z práce, který je z Klodzka. SIMka měla expirovat 9/2013. Přesto jsme ji zkusili naládovat nejprve neúspěšně do Houbovy blackberry, posléze do mého androida a světe div se, data tekla. A JAK! Zastavili jsme v první vesnici a začali zkoumat nové indicie. Pět počítačů připojených k jednomu androidímu hotspotu a polská 4G síť fičela jak pevná lajna. Sakra, takový kdyby byl net v ČR, tak nemusíme ráno tvrdnout 3 hodiny ve Stárkově :(
No a měli jsme nové indicie:
První obrázek jsme nějakou dobu nemohli rozkódovat, druhý obrázek je další klíč, jen nám nebylo jasné proč máme dva klíče a stále žádnou šifru, ale tušili jsme, že to teprve přijde. Třetí obrázek měl zadané souřadnice v S-JTSK a po nějaké době je z toho Majkl dostal. Cílovou budovou byla galerie Portheimka v Praze, která odkazovala na Dientzenhofera.
První indicii jsme brzy odhalili jako Hvězdu a to především proto, že jsme Hvězdu očekávali, Dientzenhofer seděl a navíc se u šplhu prokecl tým L*K*, že tam byl.
Zároveň jsme zadali kód z Otovic, ale ten nám pouze oznámil, že na tomto místě nemáme ještě co dělat, což jsme ostatně sami věděli.
Vyrazili jsme tedy na hvězdu a cestou nám ještě volal Petr, že podivná mapka v pdfku ukazuje do Otovic na konec tratě, tudíž jsme mohli tuto indicii zdárně vyškrtnout z nevyřešených.