Viribus Unitis 2014 – tým I.Quest report – část druhá
Nastal den soutěže. Vstali jsme časně, prošli prezenční procedurou, nachystali si počítače, připojili se k jedné z dostupných wifin a očekávali úder sedmé, kdy se zobrazil ve WR (webovém rozhraní) první úkol. Ten vypadal takto:
etecc evelu mtemp lisci ssume stind uaspa rtesa
summo usque deors umett erram otaes tetpe traes
cissa esunt
Hned nám bylo jasné, že je to nějaká šifra. Malá písmena nás nechala chladnými, akorat Majkl pohlásil něco v tom smyslu, že to vypadá jako latina, ale každá šifra vypadá trochu jako latina. Začali jsme se zabývat playfairem a zkoušeli různé klíče typu „viribusunitis“ apod.
Teprve kolem osmé hodiny Majkl refreshoval svoji úvodní myšlenku a vrátili jsme se k nápadu, že psaný text není šifra, ale čitelný latinský text. V google translatoru jsme začali skládat jednotlivá slova a jakmile začátek začal dávat smysl (nebo o chvíli později) napadlo mě tento začátek zadat do googlu a hned to na mě vypadlo: Matouš 27:51
et ecce velum templi scissum est in duas partes a summo usque deorsum et terra mota est et petrae scissae sunt
česky: A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly,
No co si s tím počít. Samozřejmě existovala šance jít hledat nějakou puklou skálu (což některé týmy udělaly), ale to jsme zavrhli. Další možností byla synagoga, neboť tam se chrámová opona používá, ale ani to nevedlo k cíli, protože ve Stárkově synagoga není a odjíždět pryč, něveda kam by byla hloupost. Nakonec byba našla poměrně rychle skutečnost, že ve Stárkově začíná křížová cesta a dvanácté zastavení pojednává právě o ukřižování Ježíše, ke kterému se všechny zmíněné jevy z Matouše 27:51 vztahují, navíc v popisu se přímo o oponě chrámové píše. Majklovi se tato indicie nezdála dostatečná, Houba zase sledoval ostatní soutěžící a měl dojem, že byli někde blízko za rohem a hned odjeli. Šel explorovat náměstí. Já jsem byl na vážkách, ale nemaje jiného nápadu jsem vyrazil po křížové cestě, cestou jsem potkal Houbu. Křížová cesta začíná nad kostelem a pokračuje do kopce podlé pole. Jednotlivá zastavení jsou zařazená nepravidelně a po chvíli už Houba výrazně protestoval, že tam nemá smysl jít. Navíc začínalo trochu víc pršet. Dal jsem mu klíče od auta, které jsem ostatním odnesl, ať se vrátí a řekl, že tam zkusím doběhnout. Vyběhl jsem na kopec k sedmému zastavení a dál nebylo nic vidět. Nikde ani živáčka. Říkal jsem si, že je opravdu nějaké divné, že bych přeci musel potkávat ostatní soutěžící a že mrhám drahoceným časem a vrátil se zpátky. Pak jsme opět nějakou dobu googlovali a nic dalšího jsme nemohli najít.
O asi 20 minut jsem vyrazil znovu. Tentokrát již chůzí. Když jsem došel asi o 200m dále, než jsem to napoprvé vzdal, našel jsem viditelně čerstvé koleje od auta. Uvědomil jsem si, že JJ ráno někam odjížděl a že auto bylo slyšet za kostelem. Už mi bylo jasné, že jdu správně a zrychlil jsem. Když jsem se blížil k posledním několika zastavením, na místě již byli kameramani. Z nějakého důvodu jsem se zastavil u jedenáctky a nic nemohl najít. Kameramani se ptali jak jsme na to přišli, proč zrovna 12, pak z nich vypadlo, že letos bude většinou použit QR kod … ale já furt nemohl nic najít.
Oblezl jsem všechna zastavení od 11 do 14 i kapličku a nic neviděl. PROSTĚ JSEM TAM NIC NEVIDĚL! Museli se mlátit smíchy. Zavolal jsem týmu, že jsem tam správně, jsou tu kameramani, nic nemůžu najít a ať dorazí. Dorazili autem po dost bídně průjezdné cestě. Houba přišel k 12. zastavení a hned to měl. Myslel jsem, že mě jebne. Někde na soše byla tmavá tuba, kde jsme naši odpor a QR kód. První úkol splněn.
Vrátili jsme se k faře na wifinu a začali zjišťovat, co nám přinesl druhý úkol.
Indicie, které jsme obdrželi byly:
a nakonec toto:
1843, 1890, ????
1905, ????, 1947
????, 1967, 1984
Prvním audiosouborem se začal zabývat Houba s Kájou, já si vzal na starost video z filmu Limonádový Joe, náš přítel na telefonu Petr řešit poslední letopočtový quest, ale nakonec jsme stejně tak nějak řešili všichni všechno.
Co se týče Limonádového Joa, zkoušel jsem se zaměřit nejdříve na postavu Douga Badmana, ale pan Rudolf Deyl ml. nemá s reginonem nic společného. Scéna končí ve chvili kdy přivolává na pódium Květu Fialovou a ohlašuje arizonskou pěnici Tornádo Lue. Tornádo Lue nevedlo k výsledku, ale našel jsem zajímavou skutečnost. Podle webu nějakých pískovcových horoleců je arizonská pěnice název jedné z cest na vrchol Tukan v Adršpašských pískovcových skalách. Vzhledem k tomu, že součástí doporučené výbavy bylo lano, sedák a osma, tak jsme nemohli zcela vyloučit, že to má souvislost. Adršpašské skály byly v mapě soutěže, ale nikoli celé, Tukan je již za hranicí mapy. Pro jistotu jsem zavolal JJejovi, pro případ, že by měl v soutěži drobnou chybku, ale ten mě ujistil, že pokud jsem našli něco mimo mapu, pak to do soutěže zjevně nemůže patřit.
Majkl mezitím snadno zjistil, že písmenná sekvence z třetí indicie je klíč, neboť obsahuje 25 písmen abecedy s vyjímkou J. Tudíž nebyl důvod se tím dále zabývat. Očekávali jsme později získat data pro playfaira.
Soustředil jsem se tedy na osobu Květy Fialové a dokázal jsem snadno najít, že v letech 1939-1940 bydlela ve Žďáru nad Metují, což bylo nedaleko a v mapě. Nenarazil jsem ale na žádnou bližší informaci ohledně toho, kde bydlela (dům č.p.29 jsem nenašel, nebo přehlédl). Padl návrh vyrazit do Žďáru a ptát se místních, ale nakonec jsme se rozhodli kvůli wifi setrvat ve Stárkově a věnovat se wavíku.
Došli jsme k názoru, že by to mohl být load nějakého osmibitu, z vlastní zkušenosti jsme vyloučili IQ151 a ZX spectrum a soustředili se na Atari, jehož emulátory dokázali loadovat wav a PMD-85. Dlouho neúspěšně. Poté jsme došli k názoru, že by to mohl být nějaký fax nebo dálnopis a po dlouhé, dlouhé snaze jsme nenašli žádný online simulátor, ani SW, který by nám pomohl data rozšifrovat.
Petr mezitím posílal zprávu, že datumy v posledním questu jsou datumy narození, získu nobelovky a úmrtí tří ze šesti českých nositelů této ceny. Jelikož mezi danými osobami nebyla žádná myslitelná souvislost, očekávali jsme, že součet čísel v úhlopříčce otazníků bude kódem pro krabičku s medailí na konci soutěže.
Nakonec jsme se rozhodli vyrazit do Žďáru, to bylo asi 30 min. před deadlinem. Ve Ždáru jsme se ptali místních, ale nikdo nevěděl. Rozhodli jsme se popojet na občerstvení a hledat. Mezitím přišel deadline a řekl nám, že máme vyrazit do Polska k viaduktu mezi Nowou Rudou a Yugovem a zároveň, že ve Ždáru se jedná o čp. 29. Vrátili jsme se tedy do Žďáru (asi 8 km) a sejmuli kód na značce u domku. Paradoxní bylo, že při předchozím odjezdu ze Žďáru jsme lehce zabloudili a právě na této křižovatece jsme se otáčeli.