Viribus Unitis 2013 – tým KART RACE report

Tak jsme se po druhé zúčastnili soutěže Viribus Unitis. Jako organizátoři I.Questu, jsme řešili nevyřešitelný problém s tím, že je nás šest, zatímco maximální počet členů týmu je 5. Rozhodli jsme se tedy, že sestavíme dva týmy. Houba, Karel a Eliška sestavili tým OK1KPI (Radioklub Písek, pod jehož hlavičkou organizujeme I.Quest) a naše motokárová část (byba, Majkl, RIK) sestavila tým KART RACE, který jako čtvrtý člen doplnil Marcel (také člen KART RACE). Implementovali jsme i přítele na telefonu Petra, který nám pomáhal i jako tester I.Questu.

V předstihu před soutěží jsem do Sněhurky nechal nainstalovat měnič a natáhnout přívod proudu přes pojistku přímo od baterie, protože cigaretová zásuvka dává přeci jenom výrazně dietní proud a všechna zařízení nebylo možné napájet. Kamarád z práce zapůjčil ÁPéčko, které žere přímo SIM karty.

Před soutěží jsme si opatřili několik SIM (3x O2, 2x T-mobil a jednu polskou s gigem dat, kterou nám doporučil kolega z práce, který pochází z Kladska a to operátora Play.

DFens zveřejnil před závodem v předstihu seznam doporučeného vybavení:

- dalekohled, ideálně dělostřelecký dálkoměr - měli jsme dva přiměřeně funkční dalekohledy
- noktovisor - tady jsme dlouho bádali. Pro orientaci ve tmě by stačila baterka, samozřejmě se nabízely i jiné možnosti, na které jsme se technicky připravili jiným způsobem. Takže baterky a něco navíc.
- Bible - doufali jsme, že bible nebude vyžadována jako vstupenka, tak jsme pořídili několik různých vydání v pdf.
- Dienstreglement für das kaiserliche und königliche Heer - nejprve jsme našli online verzi a nakonec jsme sehnali i pdf.
- neopren, maska a šnorchl - bylo na palubě.
- šuplera a kružítko - bylo na palubě
- kladivo nebo sekera - na palubě bylo mnohem víc
- žebřík - ano měli jsme, žebřík i horolezecké lano a sedák (díky P.T.)
- vozidlo s vyšší světlou výškou (není ale nezbytné) – jeli jsme tradičně Sněhurkou (Chrysler Town&Country), terén by nebyl až takový problém

Asi týden před soutěží, zveřejnil JJ trailer.

Rozhodli jsme se ho nekompromisně analyzovat. Po dvou hodinách neúspěšného hledání křížení železnice v úseku mapy s červenou a modrou turistickou stezkou byba dohledala, že ty podivné ikterické turistické značky jsou ve skutečnosti kyklostezky – holy shit. Navíc na mapy.cz jsou kyklostezky bez ohledu na duhovost všechny univerzální buzerantskou barvou. Záchytný bod byl ten podjezd, u kterého jsem si nemohl nevšimnout, že je dost široký, tudíž muselo jít o více než jednu, možná i o více než dvě koleje. Dlouho jsem takové místo nemohl najít, až se konečně podařilo: 50°29’8.634″N, 16°4’34.199″E. Na tomto místě není Google Street View, ale podařilo se mi ho validovat podle železničních lamp, jejichž stíny jsou na mapách dobře patrné. Potvrzením byl další úsek: 50°29’15.066″N, 16°4’21.353″E a pak křižovatka 9 křížů: 50°29’16.880″N, 16°4’5.408″E. Posléze jsme našli celou trasu ze Stárkova až do lesa a za předpokládaný cíl pokládali zříceninu hradu Vízmburk, což JJ velmi důvěryhodně bagatelizoval. Samozřejmě jsem ze sebe udělal pitomce, odkazem na „rodný dům“ Boženy Němcové (vida v mapě nápis dům B.N. a na street view sochu atd), což mi dal JJ během viribusího víkendu opakovaně a oprávněně sežrat.

No a teď k samotnému závodu. Webové rozhraní jsme důvěrně znali a ráno ve Stárkově očekávali příchodu zahajovací indicie. Zároveň jsme si uvědomovali množství týmu na místě a očekávané problémy s připojením. Proto jsme se narozdíl od loňska rozhodli nikam necestovat a setrvat po křídly místních wifin.

1. Vyhlídka Vysoký Kámen – tu jsme vygooglovali poměrně rychle a rozhodli se ponechat Marcela u auta a vyrazit v sestavě byba, RIK a Majkl pěšky rovnou od fary. Týmy, které popojížděly autem jsme v klidu došli. Zejména pobavila konfrontační scénka týmu Honzy ZZR a Moussy na téma nevhodnosti použití dvoudvéřového cabria s odkazem na osmdesát vystupovaní a nastupovaní a pozdější výměnu džega za fóbii. Během prudké cesty do kopce jsme sprostě utekli bybě a tak se rozhodla vrátit se na základnu. Na vyhlídce jsme hravě zjistili následující:

- není tu žádný kód
- z fary se vysílá morseovka
- dalekohledy máme dole v autě
- nemáme ani papír a tužku

Došlo ke zdržení, během kterého jsme se pokusili opakovaně a neúspěšně blikající světélko přenést by voice přes mobil do základního tábora. Nakonec Majkl, majitel ostřížího zraku, zvolil variantu záznamník a přediktoval si morseho do audiozáznamu v telefonu. Celou cestu jsme přemýšleli, co znamená šestiznakový symbol morseho. Mně to uvedlo na chorou myšlenku, že to je nějaká šifra a úplně jsem zapomněl, že v zadání stálo, že to bude soutěžní kód. Ve volné chvíli jsem si znovu přečetl úvodní informace a došlo mi, že kód je před námi a jedná se buď o záměrnou nebo neúmyslnou chybu a jsou jen dvě řešení. Kód zadán, zbytečná ztráta času kvůli absenci vybavení. Mít nahoře papír tužku, soutěžní kód by byl zadán o min. 40 min dříve.

2. Puzzle - naštěstí jsme Silverlight měli na sedmých okenicích k dispozici, tušili, co bude předmětem skládanky, akorát otáčení puzzlíků bylo na touchpadu skoro nemožné. Instaloval jsem krysu a řešením pověřil bybu, která to poměrně záhy dala. Ani mapové dohledání netrvalo dlouho a do Petrovic jsme dorazili ještě pořád s uvěřitelnou ztrátou na nejrychlejší týmy. Samozřejmě jsme vyhodnocovali i možnost, že by byl kód v tunelu, ale z mapy nám připadalo, že to je tunel pod celou horou, a že nás JJ nehnal do tunelu na živé trati. Proto jsme strávili v Petrovicích dost dlouhou dobu, během které jsme našli zavádějící indicii – domek Antonína Kricnara, který figuruje na pomníku obětem války v Polici nad Metují, což nás o něco později stále vykolejovalo. Na tomto místě také Honza ZZR instaloval tradičně falešný BT maják, což jsme ihned prohlédli a nenechali se tím vykolejit. Naopak nás ale vykolejila skutečnost, že měnič přestal dávat proud. Pochopil jsem, že vyhodnotil baterku jako neschopnou dalšího napájení a včas se sám vypnul. Bohužel to ale nebylo včas. Ačkoli jsem ihned odpojil všechny zdroje sosání i měnič, při otočení klíčku neměl vysouvací magnet dost síly a místo k aktivaci startéru došlo k tragikomickému cvakání magnetu. Velmi děkujeme týmu (neznám bohužel jméno), který byl ochoten nalézt startovací kabely a umožnit nám pokračovat v soutěži. Jsme Vašimi dlužníky. Na místě samotném jsme zkoušeli kde co, ale nakonec jsem sebral odvahu a zavolal monarchovi. Proběhl krátky rozhovor:

RIK: „Nechci nějak nepatřičně žebrat o pomoc, jenom se chci ujistit, že bys nás neposílal do živého tunelu, protože tady nahoře nic není.“

JJ: „A pročpak bych Vás nemohl posílat do tunelu? Je to pěknej tunel, je tam chládek …“

RIK: „Ach jo. Tak díík.“

Tož tedy vypravili jsme se do tunelu a bez problému našli kód. Neztotožňuji se s názorem, že by byl tunel kdovíjak nebezpečný. Naše blbost, že nás to nenapadlo dřív a že jsme u JJeje vůbec něco předpokládali. Ztráta 1,5 hodiny.

3. Vojničův rukopis: Další incidie dodala jisté zajímavé písmo, dále pak zmínku o pomníku z roku 1866 a dalším pomníku, souvisejícím s předchozí indicií stříbrného kříže s korunkou. Poodjeli jsme někam, kde je signál a začali zkoumat. Písmo jsme vyhodnotili, že není arabské, zkoumali možnosti staroslověnštiny nebo hlaholice, ale bez úspěchu. Nakonec jsme se rozhodli vyrazit do Police nad Metují ke hřbitovu. Polovina týmu hledala na hřbitově a mně s Majklem zatím došla nápověda v podobě nerozluštitelného rukopisu. V tu chvíli to bylo ložené – Vojnič. Text jsme vpodstatě přečetli. Tohle nás zamrzelo, protože jak já, tak Majkl jsme nedávno o Vojničově rukopise četli a mohlo nás to trknout. Nevadí. Text nás směřoval do Nového Města. Bohužel jsme na zbytečně dlouhou dobu brali v úvahu možnost, že Novým Městem je míněna městká část Broumova, zejména poté, co jsme našli zmínku o již neexistující zvonařské dílně Octava Wintera a zcela jsme tak zanedbali skutečnost, že Broumov není na mapce. Nakonec jsme přeci jen vyrazili do Nového Města nad Metují, kde jsme našli ulici K sirkárně a také ulici Cihelna. Pár km před nám příšlo řešení, že K sirkárně. Vstup do kostela nás dost zdržel, protože dveřník byl poměrně nekompromisní asociál, který stále nikoho neznal. Po chvíli proběhla následující diskuze:

Dveřník: „Kdo žádá o vstup?“

RIK: „Ježíš Kristus“

Dveřník: „Toho neznám.“

RIK: (obraceje významně pohled vzhůru na budovu, před kterou stojíme)“Cože? Tady?“

Dveřník: (kajícně) „Dobře, pro potřeby soutěže neznám.“

No nakonec zabral kajícný hříšník a mohli jsme jít střílet. Já se svojí mnohadioptrickou krátkozrakostí a střeleckou zkušeností deklarovanou několika desítkami dřevěných stvolů na pouti jsem se neodvažoval, naopak Majkl, který sice střílí, ale ne vstoje, se questu chopil, bohužel i přes veškerou snahu jsme byli poslání zum Teufel. Vzhledem k mapové přípavě jsem si byl Pekla vědom a tak pekelná na tom byla jen příjezdová cyklostezka a absence signálu na místě. Ty 2,7MB videa se stahovaly snad 20 minut.

4. Hrob Josefa Mertlíka: Video jsme dešifrovali, nejprve jsme očekávali, že bude třeba najít místo, které scéna zobrazuje, ale brzy jsme zjistili, že toto je na Příbramsku, takže jsme se soustředili dále na hledání správného hřbitova a honorovaného jednotlivce. Prozkoumali jsme hřbitov v Novém Městě a zvažovali ten Červený Kostelec. Erhart Milch nám v tuto chvíli nijak nepomohl, nicméně Majkl našel další možnost, vojenský hřbitov v Náchodě a hrob Fridricha Schaumberg-Lippe, o němž předpokládal, že je držitelem zmíněného vyznamenaní a navíc to bylo vpodstatě cestou. Hezký hřbitov, hezký, už čtvrtý tento den, ale bohužel nic. Vyrazili jsme do Červeného Kostelce. U střelby nám Cover prozradil, že před námi tu bylo asi 9-10 týmů a některé jsme našli bloumat v Kostelci po hřbitově. Zejména zábavná byla chvilka, kdy se jeden z týmů ptal místní babky na významný pomník z roku 1866 a dostalo se mu po hlubším zamyšlení odpovědi kvílivým hlasem: „A nejsou to támhleti Rusáci s tou červenou hvězdou?“

Po prozkoumání hrobu Jana Kratochvíla a Gustava Vacka, jsme pochopili, že je čas na brutal force a zatímco já zkoumal o náměstíčko vedle pomník obětem války, Majkl byl přítomen nalezení pomníku jiným týmem a bylo vyhráno.

5. Remington-Rand failure - Remington nás dostal. Bylo po osmnácté, kromě několika zavádějících myšlenek, jsme poměrně brzy identifikovali Remingtona, v tomto místě již viribus unitis s týmem OK1KPI, který nás dojel a používal náš net, protože jim přestalo jít CDMA. Nápovědy nám byly k ničemu a převodní tabulku jsme prostě nenašli. Do konce soutěže zbývalo 30 minut, tak jsme dojeli nakoupit a vrátili se do Stárkova.

Hodnocení vlastího výkonu: Byl to náš druhý pokus v takové soutěži a myslím, že jsme od loňska udělali pokrok. Nevrhali jsme se zbytečně k neustálému cestování, dělili si v týmu úlohy a nenechali se vykolejit určitou formou nelinearity. Na druhou stranu jsme zbytečně ztratili čas tím, že jsme vyrazili na vyhlídku bez papíru a tužky, tím, že jsme ignorovali možnost, že waypoint je v tunelu a že jsme neřešili přednostně Vojniče před hřbitovem. Dále jsme mohli beze sporu dát Remingtona, v neděli jsem to doma našel a vyřešil za 15 min :( Takže příště lépe. Dále z Červeného Kostelce jsme předpokládali podle trailer přípravy Vízmburk, mohli jsme tam zkusit rovnou vyrazit. Ale osmé místo z třiceti není ostuda.

Hodnocení VU2013: Ačkoli jsem byl v sobotu večer ještě trochu skeptický a zklamaný, do dalšího dne se mi to rozleželo. Pravdou je, že určitá forma nejednoznačnosti je pro Viribus Unitis příznačná, ale na druhou stranu dává to JJejově soutěži osobitý ráz a asi by bylo na škodu to měnit. Po střízlivém zhodnocení si myslím, že náročnost soutěže i vybrané úkoly a šifry byly zcela přiměřěné a nebýt našich vlastních chyb a zbytečných ztrát času, bylo v naší moci soutěž v časovém limitu dokončit. Příští rok v každém případě pojedeme zase, protože nám se Viribus líbí. Speciální díky za catering, steaky a vůbec kompletní občerstvení bylo fantastické. Někdo z týmů si liboval, že nebyl na místě alkohol, já jako – slovy novinových článků nikoli alkoholik ale nedisciplinovaný pijan – (a pár přátel) jsme si vystačili z vlastních zdrojů.

Co dodat na závěr? Viribus Unitis asi není soutěží pro každého. JJ má určitý výjimečný způsob zadávání úkolů a myšlení a to je přesně ta věc, která je na téhle soutěži tak specifická a výjimečná. V ČR je spousta šifrovacích soutěží, včetně našeho I.Questu, ale Viribus Unitis je jenom jeden a proto je tak lákavé se ho účastnit. Není to komerční, JJ se nenechává ani opakovanou kritikou přesvědčit k nějakému vychýlení směru a i když jsem v sobotu večer měl nějaké připomínky, čím dál více si myslím, že tak jak to je, je to správně.