Rozhovor s Janem Ranným

Pavel Batík: Takže jako dalšího se mi tu podařilo odlovit již známou televizní hvězdu, jak jsem se právě teď dozvěděl, Honzu Rannýho, takže já tě tady vítám.

Jan Ranný: „Čau.“

PB: Položím ti otázku, už jsi tak nějak jako naznačil, že se tě zeptám přímo na to konkrétně, jak jsi spokojenej dneska a jaké káry ti seděly …

JR: „No tak já jsem se strašně namlsal tou dvacítkou, že jo, to jsem měl jako první káru. My teda jako jedinej tým máme v pravidlech že jako netrénujem, takže jsem tady jel po roce …“

PB: Já do toho skočím, dva týmy to maj, který zásadně netrénujou …

JR: „Kterej je ted druhej prosím tě?“

PB: 3Káčka.

JR: „3Káčka, no ale ty už maj natrénováno z minula, že jo. Takže já jsem tady po roce poprvé sednul do dvacítky, byl jsem z toho úplně nadšenej. Teda jako nejdřív jsem si to vošahával trochu trať, takže jsem jako ten potenciál úplně nemohl využít. Ale pak se mi podařilo skončit na pátém místě a byl jsem z toho úplně nadšenej, říkal jsem si, jak jsem skvělej jezdec. Pak když jsem zjistil, že s ní všichni jezdí druhý a první a třetí, tak trošku mi spadnul hřebínek. Ale fakt jako pěkná jízda, nó. A řikal jsem si, že už to asi bude jenom horší, což se teda potvrdilo, takže jsem vytáh’ asi jako desítku, pak jsem … ta, ta teda jako nejela, ta je špatná, ta se nějak … možná, že … a ne, ona se ani nerozjela. Ale zase seděla, to bylo dobrý. A pak jsem měl čoveče asi patnáctku? Já jsem si myslel, že jsem měl třináctku a pak jsem zjistil, že to asi byla patnáctka. Ta jako jela líp, ale zase klouzala dost. A pak .. co jsem to pak měl? Pak jsem měl devatenáctku, tam jsem to asi posral já, … (nesrozumitelné, projíždí káry) …a jako nakonec teďka devítku a tam to bylo jako úplně … tam jsem vlastně zůstal stát, teda jako já jsem se na tom startu rozjel, jó, ale vpodstatě to vypadalo, jako kdybych zůstal stát. Asi tak.“

PB: Určitě to bylo tou károu?

JR: „Hele ta devítka určitě. Devítka určitě a ta desítka si myslím, že taky. Ta devatenáctka, tam to možná asi bylo trochu jezdeckým uměním, ale taky mi jako ujížděli na cílové rovince. Říkám, jako že když už mi ujíždějí na té rovince, že přece … že to jako není tím, že … v zatáčkách bych to pochopil, že jezdím blbě, třeba …“

PB: Ono tady třeba záleží taky na výjezdu ze zatáčky, na váze a podobně.

JR: „No tak s váhou si myslím, že jako problémy nemám ma motokárách. Tím to jako nebude. A nevím, ten výjezd si taky jako nemyslím, že bych tam měl úplně špatnej, tam vzadu, takže je to asi podle mě fakt tou károu.“

PB: Dobře no, budeme ti věřit, on každej se vymlouvá na něco jinýho …

JR: „Né, jak říkám ta devatenáctka ta možná to, ale … jako … ale devítka, desítka, tam snad se mnou budete souhlasit.“

PB: To určitě, to stoprocentně.

JR: „Ještě mám třináctku, nevíš jaká je třinácka? Taky na hovno, viď?“

PB: Prosímtě třináctku jsme teďka jeli a je tak pod průměrem.

JR: „Pod průměrem. Hm, takže dneska si to držím až na tu dvacítku. Ta mi to trošku kazí, no.“

PB: Je vidět, že je zvyklej mluvit, protože před chvílí jsem mluvil s Cazanicem, kterej … toho jsem doslova musel přemlouvat. A tady naopak už mě bolí ruka, takže ještě tak nějak celkově, jak jseš spokojenej dneska?

JR: „Hele tak jako závody jsou pěkný, Karel nám zajel skvěle, to je náš Žolík, toho vždycky když nasadíme, ten jede jako perfektně …“

PB: Ten předjel nás teďka …

JR: „Ono, co já jako zkazím … jsem chtěl říct poseru, ale to se asi nesmí říkat, že jo,…“

PB: Tady prej může

JR: „Tady může. Takže, co já poseru, tak von jako napraví …“

PB: … My to vypípnem …

JR: “ … napraví a … akorát je na mě trošku nasranej, nó, což jako chápu. Ale jako decentně, on ví jako, že jako jezdím hovno, takže je zvyklej, že jo.“

PB: Jako že on to tahá nahoru a ty naopak to zase tlačíš zpátky.

JR: „To spíš obráceně, já to zajedu a on se snaží … no a potom máme toho mladýho Žolíka a ten teďka jako zalej dobře, z prvního jako na druhý – docela vpohodě.“

PB: No tak to je úžasný. A ještě dotaz, klasickej, co počasí?

JR: „Hele počasí je dobrý, nó. Počasí je dobrý … teplota je akorát, povětrnostní … jako … povětrnostní podmínky taky fajn, nefouká, supr.“

PB: Takže ty máš radši takhle teplo, než déšť?

JR: „Hele, já jsem si vždycky myslel, že jsem dobrej aspoň na tom dešti, jó, a teďka jak se jel naposled ten závod někde na tý Moravě, tam na jižní, tak jsem zjistil, že i jako na tom dešti jsem … a že vlastně jsem možná na tom dešti ještě horší paradoxně, což jsem myslel, že už nejde, než na suchu. Takže vlastně dneska jsem jako vlastně rád, že jako neprší, ale zase jako jedinou teda výhodu, co teďka pro mě ten déšť má, jsem si vždycky říkal, že jsem trochu jako ten Schumacher, jako ten Regenkönig nebo se to řekne, prostě jako že úplně ne, ale takže jako jediný, kde já jako sklízím body, v tom dešti jako je ten můj slavnej vobleček, když už jako …“

PB: Jó ten neopren, ano …

JR: „Ten neopren, to je jako jediný, kdy se můžu trošku předvíst a jinak jako tohle počasí je dobrý.“

PB: Dobře,tak já si myslím, že jsme vyčerpali asi úplně všechno, hele tak ať se daří … ještě … jak to tipuješ, jaký umístění dneska?

JR: „Dneska? No hele, já si myslím, já to jako, my to jako vůbec nepočítáme jo, ale většinou to vychází na takový to jakoby devátý místo, když jako … když jako se nezadaří a když se zadaří tak osmý a když jako sedmý, tak je to pro nás zázrak. Takže tak nějak, když budeme osmý, tak budu tak nějak spokojenej, no.“

PB: Tak dobře, tak já vám to přeju, ať se daří.

JR: „To záleží prostě vo kolik to ten Karel vytáh’ jako, takže tak.“