Rozhovor s Antonem Cazanicem

Pavel Batík: Takže mám tady Antona Cazanica [Kazaníka] … jo? Řek’s jsem to dobře? Mám trošku problémy s tím, není to moje parketa todle. Zeptám se tě jako první otázka, ty’s tady měl trošíčku problém v tom předchozím závodě, když jsi jel, že jsi jel v tričku.

Anton Cazanic: „No tak já jsem vůbec nevěděl, že se to nemá.“

PB: Tobě to nikdo neřekl?

AC: „Ne, ne.“

PB: Aha, takhle, dobrý. Já jsem se jenom na to musel zeptat, jako že třeba v našem týmu se museli dva vrátit a oblíct se. Tobě komisař nic neřekl …

AC: „Ne, mně nic neřekl, tak proto jsem jel, že jo.“

PB: Dobře, dobře. Tak a teďka pojedem. Já tebe znám z Čerňáku od vidění, koukal jsem na ty časy bláznivý, co tam zajíždíš, výborný, ale přeci jenom ten povrch je úplně jinej. A jak ti jdou časy tady?

AC: „Tak tady furt líp a líp, musím se nějak adaptovat ještě.“

PB: A ty jsi předtím jezdil jenom na Čerňáku?

AC: „No tak … ještě Radotín a takový ty různě, prostě.“

PB: No Radotín je taky klouzavej, něco na asflatu, na betonu?

AC: „Jó párkrát jsem byl v Německu, na takový venkovní dráze.“

PB: Dobře, dobře. A jak si tady pochvaluješ tuhle dráhu, nebo naopak …

AC: „Jó, líbí se mi to. Tenhlecten styl drah se mi líbí asi nejvíc.“

PB: Já si myslím, že je to nejlepší dráha, že jo. Co počasí, vyhovuje ti spíš takovýhle počasí, nebo déšť?

AC: „No tak na dešti jsem moc nejezdil, ale řekl bych, že déšť by mi šel líp.“

PB: Takovouhle odpověď jsem čekal, vzhledem k tomu, že máš naježdíno hodně na Čerňáku, kde to hodně klouže. Jak jseš spokojenej tady se sebou? Dneska konkrétně?

AC: „Dneska … no nic moc, ale zlepšuje se to.“

PB: Zlepšuje, dobře. A jako tým?

AC: „Jako tým? Tak taky.“

PB: To je docela dobrej rozhovor s tebou. Zkus něco jako třeba rozvinout tu větu …

AC: „To já neumim.“

PB: Neumíš. Dobře, nebudu tě trápit.Takže já ti děkuju a ať se vám daří.

AC: „Jó, děkuju.“