Jongens 2008: Quo Vadis, KartRace

Quo Vadis, KartRace

Vyprané kombinézy po deštivém závodě u Lukáše už oschly, nakyslý pach zaschlého šampaňského byl smyt, před námi je další závěr sezóny KartRace a příležitost k ohlédnutí na obě strany jeho světočáry. A stejně jako je za námi pěkně adrenalinový ročník, napínavý do posledního okamžiku, vyvstávají zároveň otázky ohledně budoucnosti šampionátu.

Zdánlivou roznětkou změn v organizačním týmu během poslední třetiny šampionátu bylo vystoupení resp. nevystoupení JAR na závodě ve Frenštátě; následná mailová přestřelka ohledně propadlé kauce nastolila otázku respektu týmů vůči pravidlům KartRace a otevřela diskusi o jeho budoucí formě po věcné i právní stránce.

Bylo by ovšem dobré si připomenout, že konflikt s JAR nepředstavuje zdaleka jedinou obtíž, která poslední sezóny KartRace provází, lze jej nahlížet spíš jako kanárka v dole, který část těchto problémů zviditelnil.

U kořene většiny dnešních problémů zřejmě bohužel leží prudký vzrůst popularity šampionátu a jeho rychlé rozšiřování v posledních dvou letech. Nutným důsledkem byl především zvýšený psychický tlak na RIKa během závodů i mezi nimi a pokud RIKa v létě přestalo bavit nechat se trvale prudit členy nespokojených týmů, nelze mu to určitě zazlívat.

Ruku v ruce se zvýšenými nároky na trpělivost a toleranci organizátorů přineslo rozšiřování počtu týmů i větší časovou zátěž během závodů. Její kompenzace ve formě zkrácení jízd zase vyvolala stížnosti některých týmů ohledně snižování jízdního času při stejné ceně závodů.

Do celé věci nejspíš přispěl i prostý faktor mezilidské komunikace: zatímco před pár lety byl KartRace spíš přátelskou partičkou nadšenců, kteří se při závodě nejprve pár hodin honili mezi pneumatikami, pak se navzájem poslali do prdele za případné neférové manévry a večer skončili nad lahví vína u táboráku, rozšíření týmové základny zostřilo konkurenční prostředí v lize na úkor pojetí nezávazné kamarádské kratochvíle, otevřelo vrátka vzájemnému pomlouvání a osočování.

Zvyšující se úroveň technických dovedností jednotlivých jezdců zároveň klade stále rostoucí nároky na technické vybavení. Některé týmy otevřeně reptají o nedostatečné atraktivitě závodů na malých kubaturách a lze nejspíš pochopit příležitostné rozčarování těch, kteří se opakovaně během sezóny při závodě stali obětí nikoli vlastní nešikovnosti či smůly, ale prostého selhání motokár. Jiným nesedí ten či onen formát závodů, zvýšení počtu týmů v lize na devět navíc ve většině závodišť vyřadilo ze hry všechny formáty kromě Challenge jakožto jediného stávajícího formátu umožňujícího menší počet kár než týmů.

KartRace se zřejmě ocitl na křižovatce a není na první pohled zřejmé, jakým směrem se dále vydat. Je obtížné nacházet kompromis někde na půli cesty mezi přátelským poježděním partičky známých a profesionálními závody vyšších tříd stylu Hobby Cup nebo Rok Cup, je dokonce obtížné si představit, že dlouhodobě takovýto kompromis nacházet vůbec lze.

Na druhé straně sezóna přinesla i řadu pozitiv. Kromě řady napínavých a divokých závodů to bylo zvláště navazování přátelských vztahů mezi některými týmy, provázené pořádáním řady „bočních“ závodů obsazených částí týmů z ligy. Za tým Jongens bychom zde chtěli především poděkovat týmu Wasabi za uspořádání řady pěkných závodů na svém okruhu v Teplicích.

Sečteno a podtrženo, vypadá to letos na napínavou Pyšelku nehledě na případné exování piva.

Jongens