Horní Měcholupy: BHP Motorsport

Na poslední závod jsme dorazili v obvyklé sestavě Hugo Kottás, Jan Širl a Dan Brédl. Sebe píšu na první místo, protože jsem se ocitl v roli týmového dročkaře a musel jsem nést tíhu studu při řízení toho příšerného přibližovadla, ačkoliv naštěstí není v mém vlastnictví. Poté, co jsme se dozvěděli, že se poslední závod pojede v Měcholupech, těšili jsme se na derniéru letošní sezony o to víc. Měli jsme v plánu pozvat spoustu známých za účelem vytvoření domácí atmosféry. Ten den zrovna pršelo, teploměr neukazoval nic radostného a fanoušci se na nás vy… vyexhalovali. Zato o napínavé závody bylo vlivem nepříznivého počasí postaráno. Už jen sledování ligy A nám podnítilo zvýšenou tvorbu slin, jak jsme prahli po závodění na mokru.

V první kvalifikaci po směru jsme podávali standardní výkony a kvalifikovali jsme se do třetí (Jan Širl, Dan Brédl) a čtvrté (Hugo Kottás) jízdy. Tato kvalifikace byla pro jezdce na trati dost horká, protože si snad každý bouchl v tunelu do otočeného Honzy. Z prvního závodu jsme měli smíšené pocity. Honza startoval z první pozice s motokárou číslo 6 a Dan z místa posledního. Honza byl se šestkou pro ostatní soupeře raněnou zvěří a tak se rychle propadl na poslední místo. Zato Dan fantasticky z posledního místa dokázal v závodě zvítězit! To je tím, že Danovi vždycky všude chodí fandit holky… Hugo v dalším závodě startoval z druhého místa, na startu se propadl o příčku níž. Díky kolizi soupeře před ním se ocitl zpět na druhém místě a to celý závod těžce bránil.

Druhá kvalifikace byla klidnější. Trať už pomalu usychala, alespoň do té míry, že jsme už nejezdili v potocích vody. Výsledky jsme měli téměř totožné s první kvalifikací, jen Dan měl smůlu na motokáru a bohužel zajel až poslední čas kvalifikace. Druhý závod odstartoval Honza z druhého místa. Během závodu však dokázal využít chybky soupeře a po souboji se před něj protáhl. Celu situaci popisuje takto: „Před Míru jedoucího přede mnou jsem se dostal díky jeho chybě na protilehlé rovince po přechodu na betonový povrch. Mirek pravděpodobně minul brzdný bod v náročné pasáži šikanky a vyklouzl se zablokovanými koly mimo ideální stopu. Nebylo těžké se před něj dostat, i když si vytvořil během jednoho a pul kola poměrně velký náskok.” Od té chvíle začala fantastická podívaná a pořádné závody. Po těžkém boji naštěstí Honza svou první pozici uhájil. Dále startoval Hugo. Z druhého místa celý závod tlačil na soupeře před sebou, ale nedokázal najít dostatečný prostor na předjetí. Chvílemi mu zavařoval i soupeř zezadu. Podle vlastních slov Huga to byl jeho nejlepší závod v kariéře (jestli se tomu dá říkat vůbec kariéra : ). Dan ve svém závodě neměl co ztratit a tak mohl jenom získat. Ale to je logické, tak nevím, proč to píšu. Závodě „šestkařů“ (těch, kteří měli v kvalifikaci smůlu na motokáru číslo 6) bohužel celý odjel ve vláčku a předjíždět moc nemohl. Když se přeci jen dostal do šance, soupeř ho přiskřípl v zatáčce a byl bez šancí se před něj dostat. Danova reakce na tento incident mi tak trochu připomněla Davida Coultharda, když při Velké ceně Francie před osmi lety vtzyčil na Michaela Schumachera prst.

Závody se vyvedly a odcházeli jsme z nich z dobrou náladou. Škoda jen, že do výsledků velkou měrou zasáhla technika, kterou nemohl nikdo z účastníků ovlivnit. Naše čtyřdesetinová sezona je pro nás velkou zkušeností do budoucna, kdy, doufáme, se budeme opět potkávat na závodních tratích.

Hugo Kottás