Rychnov nad Kněžnou – podzim: BHP Motorsport

Hned ráno při cestě na závod do Rychnova nad Kněžnou jsme měli zápletku jako do akčního filmu. Hugo Kottás totiž zaspal a vzbudil ho až zvonící Jan Širl. Plán cesty jsme tedy museli předělat, ale naštěstí velkou časovou ztrátu jsme nenabrali. Cesta do Rychnova byla vcelku klidná, tedy až na drncavou hradeckou dálnici, na které jsme se kousali do jazyku. Cestou jsme si dali v restauraci ještě oběd a vtipně jej před za námi sedícími orgány (můžete si domyslet jakékoliv orgány) okořenili rozpravou, kterak budou jednomu členovi týmu čouhat vousy z kukly. A následovalo: „Až budeme přepadat tu banku, jo?“ „No jasný, hlavně nám musí kára dobře jet!“ Raději jsme všechno rychle snědli a vypadli, než by strážcům zákona došla trpělivost s naším humorem.

Poté, co jsem dorazili k okruhu, jsem vytasili náš nová banner vítězoslavně s ním domávali až k promotérovi závodu s úmyslem zaplatit závod. Zjistili jsme, že liga A je o hodinu zpožděná, tak jsme ji sledovali přímo zpoza bariér. Když už konečně nadešel čas našeho závodu, postavili jsme se na start, konkrétně Jan Širl. První kola závodu byla pro nás žhavá, hlavně to zahřívací – to když náš jezdec poprvé na plno poznal sílu místních motokár. Bohužel jsme se během závodu propadli na chvost startovního pole. Na střídání jsme už byli celkem připraveni z minulého vytrvalostňáku a tak proběhlo bez problémů. Druhý úsek jel Hugo Kottás. Bohužel se dvakrát pokusil napodobit krasobruslaře Juščenka; otáčení kolem vlastní osy napodoboval vskutku věrohodně, avšak v motosportu tyto efektní kousky k rychlosti nevedou. Ke druhému střídání se chystal Dan Brédl. Na trať vyrazil, stejně jako jeho kolegové, houževnatě. První závod se nesl v duchu jezdeckých chyb, to když se všichni naši jezdci spíše seznamovali s novou tratí a bestiální motokárou.

Druhý závod jsme díky naší pomalosti získali pole position. Kéž by to tak fungovalo i v kvalifikacích. Jan Širl hned v prvních kolech bojoval o první místo, když na něj soupeř naléhal. Pozice si oba vzájemně přehazovali jako horký brambor, stejně jako jezdci z Jongens a CRS na dalších pozicích. Jan Širl ale udělal malou chybku a propadl se až na 4. místo. Dále střídal Daniel Brédl. Se střídáním jsme si dali načas, to když se v pitlane vytvořila fronta jak na hliníková křídla v tuningshopu. Po další chybce jsme se propadali hlouběji a hlouběji ve startovním poli. V boxech se připravoval Hugo Kottás a z rukávu vytasil stíhací jízdu. Jen o zrnko písku v přesýpacích hodinách nestihl zabojovat o lepší pozici a tak posádka jen díky výpadku jednoho ze soupeřů neskončila na posledním místě v druhém závodě.

Ohlasy z pitlane

Jan Širl:
Celou neděli jsem byl v nějakém zvláštním rozpoložení. Pořád jsem jen zapomínal zamykat auto a připadal si jako kdybych nebyl ve své kůži. Stejný pocit mě doprovázel i v motokáře. Vůbec jsem nepoznal, jestli jsem kolo zajel dobře nebo ne. Prostě jsem jen tak kroužil. V prvním závodě jsem „zkejsnul“ za agentkou z CI5 a předjel jsem jí jako poslední. Na následné dohánění ztráty jsem neměl abilitu a možná ani sílu. V druhém závodě to bylo o něco lepší. (až na to, že jsem se zase postaral o chaos, když jsem si ve warm-upu zapínal helmu – tímto se omluvám všem poškozeným). Startoval jsem z prvního místa, což mi moc nesedlo, ale snažil jsem se s tím poprat jak to jen šlo. Po chybě v pomalé vracečce došlo k předjetí, takže jsem se propadnul o jednu pozici, kterou jsem naštěstí po několika kolech získal zpět. Na prvním místě jsem se ale nevyhříval příliš dlouho, neboť protivník za mnou byl rychlejší a s tím se nedalo nic dělat. V dalším zbytku závodu jsem se snažil udržovat si rozestup mezi mnou a peroucí se dvojicí Jongens CRS. Jenomže při závodě se okruh učí velice těžko a hodně pomalu, protože člověk se bojí udělat chybu. Já tu chybu udělal v technické části u cesty k parkovišti. Kvůli hodně malému prostoru mě vyproštění trvalo příliš dlouho a tak jsem musel pouštět. Propadl jsem se do hlouby pole. Střídání proběhlo z mé strany opět divoce. Všem fyzicky a psychicky postiženým se omlouvám a do příště zapracuji na zlepšení. Chtěl bych veřejně poděkovat klukům z teamu, jak se poprali s novou dlouhou tratí a silnějšíma kárama. Obzvláště pak Hugovi, který by určitě získal další pozici, kdyby se jelo ještě o chvilku déle.

Hugo Kottás:
Do Rychnova jsem se strašně těšil, především na animální motokáry a novou trať. První závod se mi příliš nevydařil a celému týmu jsem to jen kazil. Na rychlou motokáru jsem si hned zvykl a nijak mě nepřekvapila, tedy jen tím, že byla rychlá a na brzdy se muselo hodně brzo. Osudná mi byla první zatáčka. Nejdříve jsem se otočil do bariéry a zapříčil se do ní. Vůbec si už ale nepamatuji příčinu, ale naštěstí v tu chvíli nikdo nejel kolem. Podruhé jsem do zatáčky začal brzdit přesně v okamžiku, kdy se zadní kolo nacházelo v malé skvrnce vody u bariéry. Okamžitě se kára roztočila, až jsem se nestačil divit. Tedy vlastně jsem se ani nedivil, přišlo mi to, jako by se vůbec nic nestalo. Přišlo to tak náhle, najednou sem byl jak na kolotoči a jen reflexivně jsem dal plné kontra, jenže přední pneumatiky se už k ničemu nezmohly. Najednou jsem se pravou stranou řítil vstříc bariéře. Před očima se mi mihla jen půlka života, opravdu jen půlka, protože přehrávání mé životní pouti přerušila myšlenka na to, jestli náraz bude bolet, nebo ne. Smyk jsem vůbec nepocítil, jako by někdo stisknul tlačítko ESP a vypnul spolu se stabilizací v mé páteři i cit v ní, ale rychlost, kterou se přibližuji k bariéře, jsem zaznamenal a vyhodnotil, že je veliká. Vetší, než při nehodách, které se mi doposud přihodily. Dále to drclo a já jsem se ponořil do měkoučkého molitanu, který vycpával mou sedačku. A najednou jsem se cítil, jako by se vůbec nic nestalo a zatáčku jsem projel naprosto normálně. Pokračoval jsem dál. Z boxové uličky mi kolegové ukazovali na tabuli, abych zklidnil svou jízdu a já se v duchu vztekal, že za to může ta vodní skvrna. Na trati bylo mnoho takových skvrn, ale jen těžko člověk rozpoznával, jestli to je voda, nebo jen jiný druh asfaltu, dokud to nepocítil na vlastí pneumatiky. Druhý závod jsem naskakoval až na poslední úsek a nemohl jsem se dočkat, až si trochu zazávidím se soupeři. Chvíli po naskočení do káry se ke mně z boxové zídky dostávaly poněkud chaotické informace a nemohl jsem uvěřit vlastním očím, když jsem se si přečetl svou aktuální pozici. Poté, co mi kluci na tabuli ukázali, že ztrácím na soupeře před sebou 6 vteřin a do konce závodu zbývá jenom necelých 10 minut. Vzpomněl jsem si na jeden z příběhů, kdy Michaelovi Schumacherovi do sluchátek během jednoho závodu Ross Brawn sdělil, že k tomu, aby závod vyhrál, musí během 18 kol nahnat 25 vteřin. A on odvětil: „Tak to ti teda děkuju.“ Z výmluvných pohledů mých kolegů mi bylo jasné, že se musím pokusit o nápravu a pomyslel jsem si: „To vám teda děkuju, kluci…“ Snažil jsem se jet čistě a zúročit všechny své dosavadní zkušenosti. Rovinky jsem si prodlužoval pozdějším brzděním, zatáčky zkracoval brzkým přidáváním plynu a pígloval jsem i ten poslední drobek pryže z pneumatik. Nakonec se znenadání přede mnou objevil soupeř a začal jsem na něho vymýšlet plán. Bohužel, za dvě kola se mi nepodařilo před něj dostat, přestože jsem na výjezdech dokázal vyždímnout nějakého toho koně navíc, a jemu se naopak nepodařilo vyprodukovat nějakou tu chybku. Nakonec to byl skvělý závod. Tra´t byla tou nejkrásnější, na které jsem kdy jel (kromě Nordschleife : ) Nechyběly jí plastičnost, hrubý povrch a srdcové zatáčky. Hlavně „šnek“ v zadním rohu u příjezdové cesty byl fantastický a krásně driftovatelný. A poslední šikana z kopce do hrbolatého ďolíku a následný výjezd na cílovou rovinku, které jsem kvůli podobnosti s brazilským okruhem interně nazval Interlagos, byly fantastické a kára na cílovou rovinku nabrala tolik rychlosti, až jsem se poprvé v životě opravdu bál. Kára i přes svůj výkon byla pod plynem docela krotká, ale když člověk potřeboval, hlavně v úzkých vranečkách, jemným pohybem kotníku se krásně natočila do zatáčky a ve „šneku“ se krásně trhal zadek. Závody se nám sice nevydařili a s takovými chybami ve vytrvalostním závodě nemůžeme počítat s dobrým výsledkem, ale když se sejde fantastický okruh spolu s ideálně výkonnými motokárami, tak už jenom to je pro nás dobrý výsledek. Závody jsme si totiž náramně užili a pro mě osobně to byl nejlepší závodní víkend…

Hugo Kottás