Ze života motokár
Armády dělníků v pachu zakouřených hal, semkněte se! Příkoří, jehož se nám denně dostává, nemá obdoby a zaslouží spravedlivé odplaty. Kteří z našich soudruhů jsou vysáváni tak jako my? Blyštivé Formule 1 opájející se stroboskopy blesků fotoaparátů, elegantní sportovní vozy, vybroušené plody konstruktérského úsilí, rodinná auta opečovávaná grilujícími fotříky, nenechte se vysmát! Nás nestvořily manipulátory robotů na aseptických linkách; svařili a sešroubovali nás ve stodole, u kolébky nám stála domácí hospodářská zvířata, pokřtěni slepičinci jsme na korbách nákladních aut vyrazili do pout celoživotního otroctví.
Nejsilnější z nás, gladiátoři silných motorů, dřou na velkých tratích, v Lipníku a v Rychnově. Neustále na hranici možností, s trvale uvařenou spojkou, řítí se do pneumatik při nepovoleném předjížděcím manévru. Jako cirkusoví artisté zvládají mnohé triky, umějí skákat, otáčet se na hlavu (jezdce), lámat nohy, ruce i žebra.
Středně silní kolegové hoblují asfalt na Žebráku nebo v Sosnové. Rodiče je dávají napospas svým dětem, dospělí je škrtí na hranici smyku od šikany k šikaně. Představte si, že existují takoví magoři, kteří jezdili na Žebrák vždycky, když začalo pršet. Naštěstí na Žebráku nikdy neprší. Vražedná voda jim stříká do ložisek a soukolí, kamínky odlupují lak a vystavují rám rzi, předhánějí se ve sprintech nebo se hodinu a půl smýkají po ledu, kropenatí od bláta.
Nejslabší z nás čeká osud zdaleka nejhorší. V lepším případě se dostaneme do rukou slušného mechanika, třeba na Žebráku nebo v Teplicích nás alespoň udržují v relativně snesitelném stavu. Jinde nás trápí léta a léta, slepují nás jako prasklé džbány, neuměle přivařují a látají, vyspravují, vrtají, přiřezávají a nastavují.
Uvidíme ještě příští sezónu, zda se v našem životě něco změní. Pokud se to výrazně nezlepší, přidáme se k našim kolegům, kteří jsou již ve stávkové pohotovosti, tedy zejména v Letňanech, Měcholupech a Jinonicích.