Škola driftu

Na poslední závod jel MishMash tým už pouze s teoretickou nadějí na získání titulu, zároveň náš postup do ligy A byl zajištěn naším posledním vítězstvím v Litomyšli a tak nálada v týmu mohla být poněkud uvolněnější než obvykle. Neuskutečnilo se ani naše obvyklé testování, které bylo ředitelstvím závodu zakázáno a stejně se domnívám, že přesný profil tratě se určil až v samotný den závodu podle počtu pneumatik, které byly k dispozici. Tímto ovšem netvrdím, že by byl profil tratě špatný, ba naopak, myslím, že někteří jezdci (mě nevyjímaje) jeli na podobně široké trati poprvé. Určitě to byla osvěžující změna oproti tratím v půjčovnách, kde je tak většinou pouze jedno místo k předjetí.

Na poslední závod sezony jsme se dostavili v zatím nevyzkoušeném složení, ale v týmu to nevyvolávalo moc nejistoty, jelikož Míra odjezdil více než polovinu sezony a mě čekal již čtvrtý závod. Nedělní ráno začalo pro mě nezvykle brzo, když jsme si museli přivstat kvůli komisařování závodu ligy A. Jak už se stává takovým naším rituálem, tak se nám před závodem vždycky vloudí do našeho pečlivě připraveného plánu nějaká chybička. Tentokrát byla chyba jednoznačně na mé straně, když: „Samozřejmě nepotřebuju mapu, snad trefím do Český Lípy, ne?? Po dálnici na Teplice a pak po devítce, nekoukáte na zprávy na Nově?? To je ta silnice, kde domorodci házej v létě písek na silnici, aby se tam rozsekali motorkáři.“ No a pak z nevysvětlitelného důvodu v Mělníku odbočím na vedlejší a mapa už putuje z kastlíku do rukou spolujezdce (teda spíš do rukou Míry vzadu, protože kdyby navigoval Lukáš, tak bychom podle předchozích zkušeností jeli přes Liberec). Na místo činu jsme nakonec dojeli včas a mohli jsme začít mrznout u tratě s vlajkami v ruce. První závod jsme ještě jakžtakž umávali, ve 2. jsme ale hodně brzo ztratili orientaci. Můj výlet za pizzou pro ostatní, jak se mi doneslo, nebyl opomenut jezdci ligy A, chtěl bych ale připomenout, že mávat závod po výměně jezdců už opravdu pořádně nešlo, takže jediným následkem bylo několik nasycených závodníků.

Tak po dlouhých hodinách čekání přišla řada na nás. Nejdřív se tedy přezulo na slicky, což mělo zásadní vliv na chování motokár. Někdo toto přezutí kvitoval (např. já), jiní (např. Lukáš) už si nebyli tak jistí správností tohoto rozhodnutí. Do závodu jsem si vylosovali 2x káru č. 3, která snad vyhrála druhý závod ligy A a zároveň znamenala výhodné postavení na startu, což však byl prvek, který rozhodoval o samotném výsledku závodu mnohem méně než obvykle. Očekávání se tedy zvedla, bohužel nakonec se nám závody moc nevyvedly, když jsme v 1. závodě dojeli druzí a v 2. závodě na nás zbylo nelichotivé předposlední místo. Celkově z toho bylo 4. místo a my odjížděli ze závodu v průměrné náladě. K samotnému průběhu závodů se více vyjádří jezdci:

Pavel Matějíček: „Už před závodem jsem jasně klukům řekl, že musím jet jako první anebo třetí, protože výměna jezdců při mé účasti trvá průměrně tak 2x déle, než je obvyklé. Bylo mi vyhověno a já startoval v obou závodech jako první. Jaká chyba, říkal jsem si, když se mi povedlo roztočit káru hned při nájezdu do 2. kola. Hned po startu jsem se totiž dostal na 1. místo a po této chybě jsem se mohl vrátit až na poslední místo. V duchu jsem si nadával a myslel si, jak utrpí moje závodnická pověst. Naštěstí jsem nebyl sám – výměna mokrých pneumatik za slicky měla zásadní vliv na počet otočených kár do protisměru. Nezbývalo, než se s tím srovnat a začít se prokousávat polem dopředu. Po pár kolech jsem už přibližně věděl, kde se nachází limity v jednotlivých zatáčkách a začal předjíždět jednoho jezdce za druhým. Postupně se na mé tváři začal objevovat čím dál tím širší úsměv a já se dokázal dostat na druhé místo. Je pravda, že mi jednou úsměv zmrznul, když mi byla ukázána modrá vlajka. Nevěřícně jsem naznačil – opravdu já – komisař s mírným úšklebkem kývnul a mně nezbývalo než pustit bezkonkurenčně nejrychlejšího jezdce z týmu Go Williams!, ať už to byl kdokoliv z nich – dobrá práce kluci! Káru jsem tedy předal na druhém místě, to jsem ale ještě netušil, že to není pro tento závod vše. Druhý jel Míra, který bezchybnou jízdou dokázal dohnat 1. jezdce, pak jsme se ho ale s Lukášem rozhodli vystřídat. Ten mně už před nasednutím upozornil, že jestli mu to nepůjde, tak jdu do káry znova. Jakkoliv jsem tomu nevěřil, tak se to stalo skutečností. Lukáš se nedokázal vyrovnat s přetáčivou charakteristikou motokáry a tak to bylo znovu na mně. Nasedl jsem, chvíli jsem si zvykal a v následující půl hodince jsem prožil něco, co by se trochu přehnaně dalo nazvat motoristickou nirvánou. Kára v tu chvíli byla fantastická, přední kola měla dostatečnou přilnavost a se zadkem se dalo skvěle hrát. Zvlášť v zatáčce před cílem jsem si to mohl užívat. Najet do ní v plné rychlosti (čehož spousta jezdců nevyužívala a najížděli do ní zbytečně opatrně), v půlce zatáčky prudce brzdit, tam začala trať mokrá, počkat až ujedou přední kola, pak káru srovnat plynem a powerslidem ji dovést až těsně před šikanu, která následovala. Tady jsem mohl být určitě párkrát trochu rychlejší, ale prostě mi to nedalo a musel jsem zkusit, pod jakým úhlem se to dá projet. Výsledkem výše uvedeného bylo, určitě nepřeháním, asi 10 předjetí. Většina z nich byla samozřejmě předjíždění o kolo, ale jelikož v tu chvíli už moc nefungovala modrá vlajka, tak některé souboje byly sice na ostří nože, ale určitě férové. Paradoxně jsem se střetnul pouze s jedním jezdcem přede mnou, když bojoval o svoji pozici a při brzdění se mu kára vymkla z kontroly. Nakonec jsem se tedy protancoval znovu na 2. místo. Po vystoupení z káry, zuřivé gestikulaci, výkřicích, že chci ještě, jsem zahajoval i 2. závod.“

„Tady mě však čekala studená sprcha. První věcí byla nově postavená šikana a řetězová nehoda, která následovala, kde kára nejdřív dostala pořádnou ránu zezadu a poté i zepředu, když jsem byl katapultován do prvního jezdce. Ve druhém závodě se už kára zdaleka nechovala podle mých představ a mírnou přetáčivost nahradila nedotáčivost, zvlášť v levotočivých zatáčkách. Ta naštěstí byla na trati jen jedna – nájezd do šikany u startu – tady jsem měl teď ale pocit, že než kára zatočí, tak musím zpomalit do rychlosti chůze. Do teď nevím, co stálo za tak razantní změnou chování. Byla to ta rána po startu, studené pneumatiky (pochybuji, že bych je předtím byl schopen zahřát), sjeté pneumatiky (byl tam docela hrubý povrch, za těchto podmínek byl ale hodně kluzký), nebo to bylo ve mně?? Tato změna chování každopádně vyústila v postupný propad polem a nakonec jsem káru předával asi na 6. místě. Nakonec kára klekla, ale naštěstí se tak stal relativně blízko depa, takže v tu chvíli jedoucí Míra přeskočil do náhradní káry, která na tom byla o poznání lépe. Tahle porucha se udála bohužel dost pozdě a tak výsledkem bylo pouze 7. místo.“

„Na závěr bych chtěl poděkovat klukům z týmu, kteří mi dali ochutnat trochu té závodnické atmosféry, organizátorům za sérii s bezkonkurenčním poměrem cena/zábava a už se těším na příští rok, kdy trochu zčeříme vody toho rybníka, který se nazývá Liga A!!:-))“

Lukáš Liška: „Tak myslím že na moje vyjádření se těší především všichni škarohlídové. Dobře, sice jsem se na závod těšil ale přezutí na suché pneu pro mě znamenalo že mi přišlo že jedu spíše na ledu a prostě než jezdit pomalu tak sem zkoušel limity v prvním stintu a dopadlo to jak to dopadlo, vybral jsem si jezdecké chyby až na konci sezony a k tomu se přiznám, kluků z týmu sem se zato omluvil a ještě jednou to věřejně říkám. Sorry kluci za ten první závod, ale oni moc dobře vědí co mi svedčí a jak to je:)) Jinak závod a prostředí samo o sobě bylo super a k dokonalosti mu jen chyběli mokré gumy které mělo A, a také to tempo bylo znát a určitě to bylo i zajímavější než se šourat minimální rychlostí:) V závodě už nám defakto o nic nešlo a tak jsme k tomu i přistupovali, chtěli jsme si ho užít což se klukům povedlo a sem za to rád. Sezona byla hodně těsná a vyrovnaná škoda jen že jsme se vzchopili až v posledních 4 závodech, holt na začátku jsme si vybrali hodně smůly a přišli tak o pár cenných vítězství.“

„Ale hodnocení celé sezony do tohoto vyjádření nepatří. Takže bych pochválil za výkon Pavla a hlavně Míru kterému to jelo fantasticky a ukázal jaký povrch zase svědčí jemu. Trať sama o sobě byla fantasticky postavená a určite bych si jí i v příštím roce rád zopakoval.“

„Závěrem chci poděkovat RIKovi za jeho nervy a skvělou organizaci šampionátu. A všem kluků z týmů kteří snámi udržovali přijemnou a pohodovou atmosféru při závodech. Těším se na závěrečné vyhlášení šampionátu kde to společně všeci oslavíme a ukončíme tím naší první a hned ůspěšnou sezonu sezonu. „

MishMash team Motorsport