Rychle a zběsile

Po měsíční pauze čekal tým Jongens další „racing“ víkend. Že to však bude racing víkend se zatím největším „R“ plný emocí a adrenalinu, o tom nikdo z týmu neměl ani tušení.

Stalo se již tradicí, že závodní víkend Jongens začíná v pátek večer u manažera týmu Davida, který tak pravidelně jednou měsíčně přemění svůj byt v týmovou stáj. Z té tým společně vyráží na závody, a do té se pak společně všichni vrací, aby oslavili případné medaile nebo naopak přepili žal při návratu s „holými krky“. A to už si tým také vyzkoušel v nezapomenutelné mokré smršti v Českých Budějovicích.

Závodní víkend je pro Jongens vždy svátkem. Kuchař týmu pokaždé připraví stravu, kterou by nezaujatý pozorovatel považoval za hody, možná i za bohapustou žranici. Před prvním brněnským vystoupením byl zvolen raclette, který nám předurčil takový vpravdě francouzský závod. Dlouhé tanečky okolo každé pozice nikoliv nepodobné délce oběda průměrného francouze kolikrát nikam nevedly. Nakonec to však dopadlo více než dobře a tým si „vytančil“ krásné druhé místo.

Po úspěšném medailovém tažení nechtěl logicky tým měnit taktiku a znovu zvolil francouzskou kuchyni, tentokrát ve stylu fondue. Jongens tedy dle zvolené taktiky protančili celý budějovický závod, předzávodní očekávání však naplněna nebyla a vše skončilo bramborovou medailí. Totální zklamání z nečekaného negativního vlivu francouzské kuchyně na tento závod se Jongens rozhodli řešit velmi radikálně. Zabili kuchaře. Přešli na italy a před Měcholupským kasínem si „střihli“ domácí pizzu. Domácí jak procesem výroby, tak velikostí (pozn.: neveřili byste, že pizza může zabrat celý plech do trouby, a to dokonce několikrát!). Dění na trati v Měcholupích sice připomínalo kasína v Monte Carlu (viz předchozí TZ týmu Jongens), trať sama byla spíše sicilským Palermem. Tentokrát však zatím jen svoji teplotou, na jihoitalský temperament bylo třeba ještě jeden závod počkat. Tažení týmu bylo relativně úspěšné, bronzová medaile rozhodně nebyla zklamáním. Jižní Evropa týmu Jongens odjakživa principiálně nevadí, její středomořská kuchyně se navíc osvědčila. Tým tedy i pro další závod zůstal u „cucina italiana“. Kuchař tentokrát nachystal plody moře, uzeného lososa a nějaké potvory (pozn.: nový kuchař Tomáš tvrdí, že to byly olihně – nezbývá, než mu věřit) v rajčatové omáčce, dodavatel nápojů zajistil nevyčerpatelný zdroj piva a vína.

Obrázek zveřejněný na stránkách F1sports.cz „co může způsobit jízda na 340“ sice týmu chuť k jídlu ani závodění nezkazil, ale bylo na něm jasně vidět, že tohle muselo opravdu bolet! Celý tým tedy nakonec usoudil, že bylo velmi rozumné rychnovský okruh nepodceňovat, a že systematický trénink – jak na „třistačtyřicítkách“, tak za deště na „dvoustovkách“ – se musí na kvalitě jízdy projevit. Tažení za další medailí bylo tedy dokonale započato.

Předzávodní gastronomickou přípravu týmu Jongens znáte nyní dokonale, stále zde však chybí zmínka o samotných závodech. „Tak co, piloti, co o tom napíšem?“ ptá se David Martinek a s úsměvem ve tváři sleduje zkoprnělé obličeje ostatních členů týmu, stále ještě překvapené z pondělní „četovací koridy“. „Tak vidím, pánové, že z vás nic nevyrazím, a proto se toho ujmu já…“ (pozn.: pravil David II. řečený Martinek). „Na tom se nakonec shodl celý tým, a to je opravdu dobře. Můj pohled bude prý naprosto soustředěný, nezaujatý, nejen vychvalující a pochlebující, ale zároveň i zdravě kritický, prostě bude spravedlivý jako náš právní systém. A o to tu přeci jde hlavně.

Průběh závodů jsem viděl naprosto jednoznačně. Tým pracoval týmově, což se od týmu také očekává, proto je to také tým. Nebyla zanedbána žádná maličkost, sporné body byly pečlivě analyzovány a promptně řešeny, takže výsledek byl předem jasný. Tak proč jsme zatraceně skončili až třetí? Je to úspěch či neúspěch, ptali se mě po zveřejnění výsledků novináři Times, konkrétně pan Zikmund s ohnivě zrzavými vlasy. Je to ale liška podšitá, říkal jsem si, snaží se mě asi dostat do ouzkých! Já se však nedal, na otázku jsem chladnokrevně neodpověděl, vzteky se otočil třikrát kolem své osy a utekl.

Ale jak vlastně probíhaly závody, jak probíhaly z mého pohledu, jak to tedy opravdu bylo, přátelé? Jezdci jezdili a potili se, káry se po dráze smýkaly, komisaři mávali vlajkami a trestali, bylo to vážně krásné. Sluníčko svítilo, helmy se blýskaly, nervozita stoupala, jezdci rukama mávali místo aby řídili, prostě závod jak má být. Palermo na druhou. Opravdu pěkné, jen mě trošku mrzí, že jsem tam vůbec nebyl.“

Co říci závěrem? Po Rychnově je tým Jongens silnější než kdy jindy. Těšíme se na Vás všechny na příštích závodech, bude to pro nás všechny další svátek…

Jongens