Tažení za vysněným hattrickem
Do Horních Měcholup jsme se těšili a jeli jsme s cílem vyhrát. Před-závodní testy naznačili, že to nebude jednoduché a závod bude vyrovnaný. Týmy Jongens a MishMash jsou naši největší rivalové a dobře jsme věděli, že na této trati umí a nedají nám nic zadarmo. Do dějiště závodů jsme přijeli už v 7:00 a poprvé jsme byli traťoví komisaři. Sluníčko bylo neúprosné a než skončila liga A, změnili jsme barvu jak chameleóni. Zároveň jsme měli dost času omrknout motokáry a porovnat jejich výkonnost. Kára 3 hrůza 6 nic moc, 5 super(po Olegovu zásahu), zbytek ucházející.
Kvalifikaci č.1 jsme jeli v rámci našich možností a modlili jsme se aby nám neklekla kára. Luboš Kubka zajel výborně a kvalifikoval se druhým nejlepším časem. Oleg i přes to že jel na káře č.3 kvalifikoval se do druhého závodu, spolu se mnou. Závod samotný se vyvíjel dobře, Luboše dělilo jen půl kola, aby vyhrál závod, ale bohužel pro něj a celý tým došlo ke kolizi s Davidem a dojel jako druhý. Já startoval z pole-position na káře 3 a dopadlo to dle očekávání, nikomu lanko neprasklo „škoda“, tak to byl propad z prvního až na poslední místo, ale Oleg se prohnal kolem všech jezdců a závod vyhrál. Po prvním závodu celkové pořadí bylo velmi těsné a o jeden bod jsme byli druzí.
Druhou kvalifikaci jsme zvládli nejlíp a Oleg si vyjel pole-position s doposud nejlepším časem závodu. Luboš se zařadil hned za Olega a já jsem si opět vychutnal v závodu káru č.3 se stejným koncem, jako v předchozím závodě „hrůza,děs,běs …poslední místo“.
Start závodu se nám moc nepovedl, protože jsme zvolili strategii, že rovinku po startu pojedou Luboš s Olegem vedle sebe, aby Oleg který jel na trojce neztratil hned pozici. Luboš, ale vystartoval jak raketa a Oleg se propadl. Dostal se před něj dobře jedoucí Lukáš Liška, který nakonec závod vyhrál. Luboš dojel opět druhý. A Oleg ? Ten skončil na posledním místě, ačkoliv se hrozně snažil a jezdce s týmu Jongens držel pár kol za sebou. Pak ale natlačil Petra Kociána na gumy a byl po právu penalizován. Petrovi se omluvil, a své snažení na nejhorší káře dokončil posledním místem. Přesto však velice přispěl k celkovému prvenství, protože Petr začal stíhací jízdu a Luboš tak Petrovi bránil v předjetí jen posledních pár kol. Už už to vypadalo, že tlaku podlehne, ale Petrová chyba v poslední zatáčce před rovinkou nám umožnila dojet závod v poklidu.
Tento závod jsme vyhráli pouze o jediný bod a měli jsme i štěstíčko, které se k nám přiklonilo.
Dále se obrovsky podílel na prvenství Luboš Kubka, kterému se zvedá forma závod od závodu k závodu a v celkovém pořadí jezdců okupuje druhé místo. Děkujeme RIKovi, a ostatním týmům za pěkný závod a těšíme se na další setkání v Rychnově nad Kněžnou.
Petr Bargel: „27.4. den před závodem: S Olegem jsme v Horních Měcholupech a ladíme formu na káře 5 a 4. Kára č.5 letí jak raketa a Oleg si káru hned zamlouvá do kvalifikace. Kára č.4 nám nesedla, ale Luboš Kubka na ní zajel suprový časy a dává nám po telefonu vědět, že si ji rád vezme.“
„Všichni mají jasno jen já nevím. Po tréninku se loučím s Olegem a domlouváme si sraz v Holešovicích, kde mne má naložit ráno v 5:45. Hned jak jsem dorazil domů, skočil jsem do postele, ale nemůžu usnout. Usínám až v 1:30 ráno a budík je připraven nasrat mě už ve 4:30. Ráno totiž musím stihnout autobus v 5:13. Všechno se ale začalo vyvíjet jinak. Je 6:15 a zvoní mi telefon. Probouzím se a slyším Olega jak říká, tak kde jsi? Sotva ze mne vypadne slovo a je mi jasné, že je průser. Zaspal jsem, začínají se mi honit hlavou myšlenky „jak se tam teď dostanu“, nenapadne mne nic jiného než pokusit se rozstrkat Škodu 120, která nemá zaplacenou pojistku a dokodrcat se do Holešovic. Hurá po 15 minutách, když už jsem byl na pokraji svých sil, zahlídnu dva človíčky, kteří mi pomohli rozstrkat ten křáp a konečně slyším kolísavé burácení motoru. Policajti mne naštěstí nezastavili, ačkoliv zvuk toho motoru se musel rozléhat po celé ČR. Zaparkuji v Holešovicích a konečně můžeme vyrazit do Měcholup.V neúprosném vedru se pečeme na sluníčku společně s Jongens týmem jako traťový komisaři a začínám mýt jasno v kárách, která jede a která je na odpis. Liga A končí a přichází na řadu akrobatická vsuvka v podobě létajících Anglánů.“
„A je to tady, závod o kterém víme že bude velice vyrovnaný právě začíná. Do kvalifikace jsem si vybral káru č.1, protože dopoledne jela jak s praku. Těsně před mou jízdou se kára 1 vrací do boxu, kde na ní mechanik 20 minut musí nechat ruce aby vůbec jela. Už ale, nejede tak dobře. Mám velkého peška a kvalifikují se jako sedmý. Chybělo pár setinek a mohl jsem být šestý a dostat se do první rozjížďky. Do další kvaldy jsem dostal káru č.4 která mi nesedí a opět jsem v druhé rozjížďce.“
„To jsem si myslel že mám smůlu startovat z prvního místa z druhé rozjížďky a bojovat o udržení pozice.Vůbec jsem netušil, co mne ještě čeká. A je to tady dozvídám se, že do obou závodů pojedu na káře č 3, která byla téměř na odpis. Závody pro mne skončili dřív než stihli začít. Dál to nebudu komentovat. Zrovna když jsem měl podporu rodiny chtěl jsem jim ukázat jak se závodí,ale ukázal jsem jim jen šmudlu který ať dělá co dělá,ostatní jezdci ho předjíždí jako Ferari Trabanta. Vím že los je los, ale toto by se nemělo stávat. Dvakrát dostat ten křáp mi při představě že se to bude opakovat bere chuť do závodění.“
„Na závěr musím pochválit Olega a Luboše za jejich vůli po vítězství, kterého jsme nakonec dosáhli.“
„Děkuji ostatním týmům za férový závod a RIKovi za pořádání.“
Luboš Kubka: „Do Měcholup jsem si poprvé zajel v neděli týden před závodem. Potřeboval jsem si natrénovat dráhu a také cestu, abych nepřijel pozdě a splnil svoji povinnost traťového maršála. Cestu jsem našel poměrně dobře a to i přesto,že nevynikám dobrým orientačním smyslem. Nejraději jezdím mezi pneumatikami kde se nedá špatně odbočit. Trať se mi okamžitě zalíbila, časy nebyly špatné,tak jsem se na závod hodně těšil. Asi nejvíc od začátku závodění. Předešlé závody jsem to nechtěl kolegům moc kazit. Tentokrát jsem si po testech docela věřil a to i přesto,že tady má dost jezdců natrénováno.Konečně nadešel závodní den. Po čtyřhodinovém spánku jsem vyrazil směr Praha-Měcholupy. Přes pečlivý trénink jsem samozřejmě zabloudil a napodruhé jsem cestu zvládl hůře nežli poprvé. Zbývalo jen doufat,že na závodním okruhu to nezopakuji. Na to jsme si museli ještě počkat a zatím se učit od našich kolegů z ligy A, kterým jsme se snažili společně s Jongens zajistit bezpečí a férovost při jejich závodech. Jezdci nám to skvělými výkony ulehčili, káry zase ztížily, s nimi se přes veškerou snahu férovost zajistit nepodařilo. Alespoň jsme věděli, kterou káru nebudeme odpoledne chtít.(3) Přes nechtěnou přestávku, zajištěnou anglickými létajícími piloty, jsme konečně odstartovali do kvalifikací a následných závodů. Narozdíl od mých kolegů jsem měl štěstí. Los mi přidělil do kvalifikací motokáry 2 a 4. Do závodů to samé v opačném pořadí. Oleg i Petr se káře č. 3 nevyhnuli a zejména Petr si užil,když s ní absolvoval oba závody. O závodech už bylo vše napsáno v reportáži a nádherné tiskovce Jongens Racing reportérů. Výsledky si může každý přečíst. Tak na závěr mé pocity: krásná trať, krásné počasí, super závody, nejnebezpečnější konkurence, nejlepší osobní výsledek: 4x druhý, Béčko dotahuje Ačko, dlouhé čekání, málo motokár, v Jinonicích cizinci nyní kamarádi, poděkování a zdraví všem a hurá do Rychnova.“
Oleg Veselkov: „Na závod v Měcholupech jsem se pořádně těšil a jsem celkem spokojený s výsledkem tohoto závodu. Jako první jsem se dostál pod 30 sek. na kolo. Bylo to sice částečně tím, že jsem ji v průběhu B-čkových jízd upravil(hlavně upevnil sytíč, který se uvolňoval a ta kára se přehřívala. Ale i tak jsem jel velice slušně. Na poslední závod jsem dostal káru č. 3, která vůbec nejela. Startoval jsem z prvního místa a šlo mi hlavně o to udržet co nejvíce lidi za mnou. A nechat tím pádem Lubuše, který startoval z druhého místo, všem poodjet. To se mi celkem podařilo. Chtěl bych se, ale velice omluvit Petrovi z Jongens, že jsem ho přitlačil na ty gumy. Myslel jsem si totiž, že jsem ještě furt před tebou, tak jsem to zavřel. A jejda, byl jsi tam. Hned na to jsem byl právem penalizován. Měl jsem se možná předtím podívat jestli tam jsi už či ne, ale byla to momentka a učinil jsem tehdy jinak. Promiň!! Na 340 si budu dávat větší pozor na takové situace.“