Tento způsob závodů zdá se mi poněkud masochistickým
Obraz první: Závod v Českých Budějovicích očekává tým Jongens se špatně skrývaným napětím. V rámci měsíční průběžné přípravy uspořádali jezdci i s náhradníky dva výlety do metropole jižních Čech. Propadlý beton od nákladních aut však týmu znemožnil vychutnat a natrénovat si i venkovní část trati. Taktickou předzávodní přípravu tým v pátek završil lehkou večeří v napjatém očekávání slunečné soboty na trati. Jezdci se však probudili do dne výstižně popsaného slavnou průpovídkou slavného Josefa Kemra z ještě slavnější staré české komedie Na chaloupce u lesa: „chčije a chčije“.
Obraz druhý: Subaru WRX, jeden z tréninkových nástrojů našeho elitního jezdce, pomalu kodrcá po nahrubo položených panelech příjezdové cesty. Členové týmu Jongens mají v tu chvíli až příliš mnoho času se s vyděšeným výrazem kochat gejzíry vody, zlověstně tryskajícími zpod koleček motokár. Milosrrdný mlžný opar by snad jindy dovolil přesvědčit sama sebe, že vlevo od haly probíhají právě závody na vodních skútrech, bohužel všichni dobře věděli, že se tým Jongens zcela dobrovolně přijíždí do tohoto pekla zapojit.
Atmosféra v přilehlém baru připomínala spíš převlékárnu lyžařů na horské chatě. Všude kolem defilovaly promáčené a doslova zničené obličeje právě končících závodníků skupiny A, zatímco soupeři ze skupiny B vynakládali veškerý um na ochranu rozličných částí svých těl a oděvů před vodním živlem. Nevěřili byste, co všechno se dá zvládnout s obyčejnými plastikovými pytlíky z Delvity, nebo že obalení končetin několika rolemi potravinové fólie vás promění v takovou zombie, že by i několikanásobný Zlatý slavík zbledl závistí.
Obraz třetí – začátek kvalifikace: Dráha, nastartovaná motokára, sedačka a v ní louže vody velikosti boty Jana Kollera. Rezignované zasednutí a pár vteřin čekání, než chlad vody pronikne až k oběma půlkám mého zděšeného mozku. Tři, dva, jedna, smrt! A pak už jen deset minut nesmyslných rotací nečekanými směry, ve valné většině nekompatibilními se směrem jízdy po trati za „normálních“ podmínek. Obdobné trápení kvalifikačního soupeře, skupiny SOME Racing, u týmu Jongens snad vyvolalo účast, nikoli však lepší výkony.
V druhé kvalifikaci se karta obrátila, nikoli ovšem ve prospěch týmu Jongens. Počasí se začalo postupně umoudřovat, vody ubývalo, takže výkony poskočily žádaným směrem. Totéž ovšem nastalo u dalších kvalifikačních skupin, takže týmu Jongens nezbylo, než jako zmoklé slepice na obrazovce traťového terminálu sledovat stále rychlejší kola našich soupeřů. Po našich zadnicích a obličejích teď postupně studená sprcha zasáhla i naše ambice.
Obraz čtvrtý – závody: Samotné závody, jakkoli časově delší, na tom či onom nemohly příliš změnit. Prostým výpočtem z výsledků kvalifikace stanovil Tomáš zvaný „Rylouš“ výsledné pořadí týmů. Vlastnímu týmu tak předpověděl čtvrté pořadí, poblahopřál soupeřům z týmu Káry.cz k jejich vítězství (k jejich vlastnímu překvapení), a po porovnání s konečnými výsledky zjistil, že se opravdu ani v jedné pozici nezmýlil.
První závod byl prakticky rozhodnut ve druhém kole. Takovou pěknou hromadnou kolizí by jistě nepohrdl ani německý seriál Dálniční policie. Druhý závod dopadl lépe, bylo mnohem méně vody, a kolize z prvního závodu se neopakovala. Výsledkem bylo lepší umístění týmu Jongens. David vybojoval šesté a druhé místo, Petr ve stejných závodních skupinách (tedy 1. a 2.) vybojoval druhé a třetí. Tomáš vybojoval stříbro a zlato v bramborové výkonnostní třídě, ale to jenom pro úplnost, tam se ocel nekalila.
Obraz pátý – pokus o pozitivní závěr: Děkujeme RIKovi a všem trpělivým (a promáčeným) traťovým komisařům za skvělý závod. Půlhodinový časový skluz po dvanácti hodinách závodění by jim mohl závidět lecjaký summit, olympiáda, nebo i obyčejná porada v jakékoliv IT firmě. A když už jsme zmínili Olymp – pokud někdo chcete sprejovat po zdech nápis RIK je bůh, tak dodávám: nic proti tomu, výborně organizuje závody, má smysl pro humor, ale s tím počasím to tentokrát pěkně pos…. :)
Tomáš Rylek (za mírného přispění Davida Matějů)