Nezvratný osud

První závod sezony pro náš tým začal dost nešťastně protože týden před závody si náš stálý jezdec Pepe zranil rameno při hokeji a tak jsme museli během týdne na rychlo shánět náhradního jezdce který by jel do Brna.Naštěstí se nám ve čtvrtek ozval Pavel Helis ,kterému bych tímto chtěl poděkovat za dobře odvedenou práci.

Pavel Helis: „Byl jsem překvapen, jak vysokou úroveň měly oba závody. Můj první závod začal hodně špatně, po výjezdu z boxu jsem nezvládl hned první zatáčku, která byla klopená. A potom už následovaly další kopance, díky kterým náš tým padal rychle dolů výsledkovou listinou. Ke konci závodu hodně ubývaly síly.“

„Druhý závod se pro nás vyvíjel ze začátku velmi dobře. Po vystřídání se mi jelo dobře, jelikož jsem neudělal žádný karambol, ale i tak jsem na ostatní neměl nárok. Někdy se mi zdálo, že traťoví komisaři na mě mávali modrými vlajkami bezdůvodně, abych pustil jezdce za sebou i když ještě nebyli o kolo předemnou.“

Míra Kutý: „Do první hodiny a půl jsem střídal jako druhý hned po Martinovi, který závod odstartoval. Snažil jsem se udržovat co možná nejvíc konzistentní výkon a tak trochu i šetřit síly, protože po zkušenostech z Chebu mi bylo jasné, že ke konci budou hodně ubývat. Držel jsem se stále na pátém místě a provoz kolem mě nebyl nějak velký, takže jsem se mohl dobře připravit na střídání. Po vystřídání měl Pavel hned ve svém prvním závodě dost smůlu, protože hned v první zatáčce naboural a to ho stálo několik drhocených vteřin. Nakonec jsme po první půlce byli na posledním osmém místě.“

„Do druhé poloviny nám Martin vylosoval druhou startovní pozici a tak jsem si vybrečel :-)) startovat tento závod. Start se v celku povedl, škoda jen že se nesmělo předjíždět již v první zatáčce, protože se mi zdálo že na Slepejše jsem měl – tedy aspoň na startu. Jinak jsem pak držel tři čtvrtě hodiny druhou pozici, na které jsem předával motokáru Pavlovi. Po té co vystřídal ještě Martin jsem se rozhodl jít ještě dojet závod. Bohužel se už nepříznivý osud nepodařilo zvrátit a tak z toho bylo opět poslední osmé místo, jak v rozjížďce tak celkově. Nakonec jsem v druhé jízdě odjel cca 1 hodinu. To se ovšem neobešlo bez následků, protože první klopená zatáčka dala mým zádům a pánvi pěkně zabrat a tak jsem šel spát ovázaný jak mumie…“

Martin Janota: „Vymyslete prosím trest pro jezdce, kteří neposílají tiskovky. Díky. Martin Janota“