Rychnov nad Kněžnou: Curves Racing System
Ano, přátelé, konečně. Konečně jsme mohli aplikovat známý to terminus technicus: „My vám ty medaile přivezeme!“ a všem blízkým jsme mohli ukázat plody našeho dlouhodobého závodnického snažení a prezentovat onu třpytivou kovovou medaili a ne pouze škrobem ošmirglované jazyky z konzumace loňských bramborových medailí a pouhého olizování stupínků pro vítěze.
Ano, neuvěřitelné se stalo skutkem a i Curvy si sáhli na bednu ;-)
Nutno říci, že analýzou našich loňských závodních počinů, teamoví stratégové definovali zcela jasně šance našeho teamu šáhnout si konečně na bednu: je potřeba značná dávka štěstí, konzistence a stabilních výkonů. Z výsledků tohoto šetření vyplývalo, že naše ambice se mohou naplnit pouze při velmi příznivé shodě okolností ve vytrvalostním závodě, a že tato situace nutně musí nastat už v průběhu několika nastávajících sezón.
Evidentně k údivu všech, včetně celého teamu, se tento okamžik naplnil nad očekávání brzy. Ale vždyť jsme taká nenechali nic náhodě: do Rychnova jsme vyrazili proti našemu zvyku už i na večerně-noční páteční trénink, předzávodní alkoholová příprava se protáhla až do brzkých ranních hodin (pochopitelně na popud Ranňase = ranní ptáče), následně jsme při komisařování okoukali vše potřebné od závodníků ligy A a byli jsme tak v plné kondici na naše závodní klání.
Ale i to nám bylo málo. Potřebovali jsme trumfy a podporu z našeho početného fanouškovského pole.
Hitem odpoledne se rozhodně stala teamová sestřička, sice svou hýřící aktivitu dokázala rozptýlit mezi širokou závodnickou obec, přesto se neoddiskutovatelně stala žolíkem CRS tohoto závodu.
A aby toho nebylo málo, dalším naším trumfem byl náš kamarád, jehož šťastná ruka měla hned do prvního závodu vytáhnout číslo budoucí vítězné motokáry, pokud možno na špici závodního roštu. Naše zklamání, že jeho skrytá volba padla na poslední káru z celého roštu, však vyprchalo hned po pár kolech prvního závodu. Ranňas vzal tentokrát přípravu opravdu velmi vážně a kromě pátečního tréninku si trať pořádně prohlédl i v roli řidiče safetycaru ligy A a následně i při projížďce trati na kolečkových bruslích. Při závodě pak využil nabytých zkušeností a ukázal, že i z chvostu závodního pole se lze propracovat vpřed. A vskutku. Vzhledem k jeho excelentnímu probíjení se závodním polem příčku po příčce, musela naše sestřička téměř křísit nejen zbývající omdlévající teamové jezdce, ale i šokované závodníky jiných teamů. A tak se povedlo, že Ranňas předával motokáru Bobovi na neuvěřitelném druhém místě závodního pole. Prostě krásná práce ;-) Ten pak v závodnickém laufu dokázal lehce stahovat náskok před ním jedoucího jezdce z Infinity a především slibnou pozici udržel. Na závěr prvního závodu nastoupil známý jistič pozic Dvd, specialista na obranný styl. Ten v touze pojistit výbornou druhou pozici, jízdou na jistotu, a nemaje potuchy o náskoku teamu před ním, nechal veškeré útočné ambice stranou a udržoval pouze pekelné tempo svých teamových kolegů. Ale co se nestalo.
Ze signalizace „přidej“, jež byla směřována jezdci před ním od povzbuzujícího člena teamu Infinity, briskně pochopil, že přišel na řadu boj o čelo závodu. A povedlo se, CRS poprvé vyhráli alespoň dílčí klání závodního dne.
Báječný první krok, ale co to znamenalo pro druhý závod? Pochopitelně opět poslední místo na startovacím roštu, ale bohužel a na rozdíl od 1. závodu: „líná šunka“. Ta kára byla minimálně o třídu horší. Všichni naši teamoví piloti se shodli, že s „top speed“ na tom nebyla zas tak špatně, ale jejím hlavním problémem byla oproti konkurenčním vozům velmi špatná akcelerace z nízkých otáček, se kterou mohli naši jezdci při výjezdu s pomalých zatáček jen stěží bojovat. Teamoví stratégové proto museli pokárat jezdce Dvd, že podlehl závodnickým pudům a nesmířil se v 1. závodě s onou báječnou druhou pozicí, zaručující více než perspektivní káru č. 20 do 2. závodu. Tato taktická chyba, která by se u Ferrari jistě nestala, předurčila průběh dalšího závodu.
2. závod se pak vyvíjel i přes naši úpornou snahu v zcela v jiném gardu. Nutno alespoň vyzdvihnout litý boj Boba s Lukášem z DRT v boji o pozice, kde se jim podařilo vystřídat si vzájemně mezi sebou pořadí asi třikrát během několika minut. Závěrečný déšť sliboval určitou naději v posunu vpřed, neboť nepříznivé adhezní podmínky nám umožnili určité smazání výkonnostního deficitu našeho vozu, zvlášť když v tu dobu seděl v našem monopostu již David ve své „mokré kombinéze“. Ne nadarmo převzal tento náš pilot od Michaela Schumachera po ukončení jeho závodní kariéry přezdívku „Regenkönig“ a ukázal to i v tomto závodě. Svou pověst potvrdil a bez problémů definitivně předjel a ujel motokáře DRT, ve které už v tu chvíli již seděl Óča. Technika byla ale bohužel nakonec proti a kára nám definitivně odmítla poslušnost, takže konce závodu se musel celý náš team zúčastnit pouze v rolích pozorovatelů.
Nicméně nemožné se stalo skutkem a Curvy poprvé v dějinách vylezli na onu pověstnou bednu pro vítěze. Sice pro někoho pouze na bronzový stupínek, ale i tak se tento krok stává milníkem v teamové snaze motokárového zápolení. Koneckonců, tolik šampaňského nám Curvám ještě po stehnech asi neteklo a s medailí na krku ještě každý večer lezeme do hajan a necháváme si zdát o dalších závodních úspěších, které určitě ještě přijdou. Že by už příště? ;-)
Press centrum CRS