Rychnov nad Kněžnou: Infinity Racing

Martin Janota: „Tak konečně se to povedlo a máme první a zasloužené vítězství v lize B. Na trať v Rychnově jsem se strašně moc těšil, a věřil jsem tomu, že konečně prolomíme ledy a začneme závodit, tak jak se na náš tým sluší a patří. V prvním závodě jsme odstartovali ze čtvrtého místa a okamžitě jsme se během jednoho kola dostali do vedení a Petr, kterého tímto velice moc a moc chválím začal všem jezdcům ujíždět a jízdu jak on sám řekl si „užíval“. Pak jsem nasedl do káry já a snažil jsem se tuto pozici udržet a neztratit, to se mě sice povedlo ale jel jsem pomalu než ostatní jezdci za mnou a tak jsme radši vystřídali a Míra, který je velice kvalitní závodník jel velmi dobře ale díky mé vyhlídkové jízdě přišel o první pozici a tak jsme skončili na dobrém a krásném druhém místě.
Do druhého závodu jsme přehodnotili situaci a změnili strategii, přesně tak jak to funguje ve formuli 1. Odstartovali jsme z předposlední pozice a bylo vidět, že jsem se poučil z předchozího závodu a začal jsem okamžitě dojíždět závodníky a i předjet. Dle domluvy, jsme velmi brzo předal štafetu Petrovi a vyplatilo se nám to. Petr opět předvedl excelentní stíhací závod a během několika minut se dostal před všechny závodníky a byly jsme opět první. Po vystřídání Petra, bylo vidět že nejen já a Petr ale i Míra si závod velice užívá a předvádí excelentní výkony na suchu a hlavně na mokru. Již bylo jasné, že nás nemůže nikdo ohrozit a druhý závod vyhrajeme.
První místo ve čtvrtém závodě, je doufám jenom začátek a věřím tomu, že v tom budeme pokračovat i nadále a po roce se vrátíme do ligy A.“

Petr Diduch: „Do Rychnova jsem se až do sobotního obvzláště těšil. V sobotu ráno jsem se ale probudil, bolelo mě v krku, měl jsem rýmu, neřkuli až chřipku či angínu pectoris. Na okruh jsem přijel s velkým časovým předstihem, skoukl jsem borce, co jeli před námi. Pak přijeli kluci s krásnou přítelkyní, no a ta doktorka, pánové a dámy, krásnější doktorku jsem neviděl. Kombinace krásných slečen okolo trati a vhodná strategie, dobře fungující motokáry a jízda hlavou, to byly ingredience úspěchu. Obě jízdy jsem si naprosto užíval. Jízda bokem i na rovince severským stylem. Snažil jsem se trefovat do každý zatáčky, někde jezdit čistotu, prostě paráda. No a ten výsledek, první místo, to už byla jen třešnička na dortu. Kdyby takhle vypadaly všechny závody, tak to by byla paráda. No uvidíme v Lipníku a Frenštátě.“

Míra Kutý: „Co ještě říct,kluci přede mnou už řekli všechno podstatné. Naskočil jsem do skvěle rozjetého prvního závodu a střídal jsem na první pozici. Už v depu jsem si závod bral až příliš k srdci a tak jsem na trati předvedl neskutečně nervózní jízdu. Kdybych se pořád neotáčel za sebe a jel možná bych se nenechal dojet a předjet. Závod jsem dokončil na druhém místě což pro mě bylo zklamání. Naštěstí to že jsme nedojeli první pro nás mělo spíš pozitivní výsledek protože do druhého závodu jsme startovali s károu č.20 která bych řekl byla nejrychlejší v celém závodním poli. Druhý závod se povedl se vším všudy start z předposledního místa,brzké střídání Martina za Petra,díky tomu měl Petr volnou trať před sebou,dokázal jí využít a během zastávek ostatních týmů se probojovat až na první pozici. Na mě už zbylo jen závod dojet. Jakmile jsem naskočil do motokáry začalo pršet. No a to je něco pro mě. Na vodě to byla paráda kluci z boxů mi signalizovali že se náskok na CI5 ještě zvětšil a já si v klidu dokroužil do cíle na prvním místě. Konečně jsme dokázali zvítězit. Bylo to poprvé kdy se tým prosadil až na stupínek nejvyšší a trvalo to 875 dní. Doufejme že na další vítězství se nenačekáme tak dlouho.“