České Budějovice: CI5 Racing Team
Do Českých Budějovic jsme jeli s celkem jasnou strategií.. V první řadě – dojít si na záchod už cestou a při té příležitosti si nakoupit i nějaké občerstvení, neboť jak jsme zjistili už při lednových kvalifikacích, v Motokár centru preferují tvrdou školu a rozhodně své návštěvníky nerozmazlují.
Team tentokrát přijel skoro v kompletním počtu a to včetně testovacích jezdců, masérek, kameramanů, asistentek manažera, faráře, hasiče, nosiče a teamového psychologa. Jen major George Cowley si opět uchoval pověst „paní Colombové“ a vše sledoval jen z vrtulníku..
Okamžitě po příjezdu na místo rozjelo CI5 intenzivní špionáž, jejímž cílem bylo rekognoskovat terén, analyzovat stav kár a zmapovat nápojový lístek. Třetí úkol se jevil jako stvořený pro manažera a tak testovacím jezdcům už nic nebránilo v průzkumu tratě a stavu kár. Venkovní část okruhu sice výrazně přidala celé trati na atraktivnosti a jezdce CI5 opravdu potěšila, na druhou stranu to pro nás byla zase další nová „neznámá“. První kvalifikace díky tomu nebyla z hlediska časů nijak závratná a o to víc jsme se tedy soustředili na druhou, která už dopadla daleko pozitivněji a přinesla našemu týmu dokonce první pole position, v podání agenta37! Ten si pak v obou závodech i díky neodmyslitelné smůle Jongensu dojel pro vítězství a zúročil tak léta strávená u playstationu, díky kterým musel
vyměnit svou bývalou ženu za dvě nové – výrazně tolerantnější.
Největší pozornost bych rád coby manažer věnoval agentu Georgeovi, (pozor nezaměňovat s šéfem Georgem Cowleyem) který v Budějovicích prokázal obrovské týmové srdce a do kvalifikací se dobrovolně ujal těch nejhorších kár, na kterých bylo téměř nemožné bojovat o dobré umístění. Ovšem při pohledu na dosažené časy, ve srovnání s jinými jezdci na stejných strojích je patrné, že z nich doslova vyždímal maximum. Celý tým je mu za odvedenou práci velmi zavázán a jak jsem se dozvěděl při jedné neoficiální noční schůzce v zapadlém motorestu se sekretářkou šéfa slečnou Jessicou Fletcherovou, ho prý dokonce čeká pocta v podobě pochvaly před nastoupeným týmem a jako by i to bylo málo, má dokonce od soboty na barovém stolku v kanceláři šéfa jako jediný svou vlastní sklenku. Čímž se v podstatě ze dne na den stal nejlépe placeným jezdcem týmu!!
Agent37: „Vzhledem k tomu, že v Budějovicích zřejmě ještě nepoznali, co je záchod bych apeloval, bud příští závody pořádat jinde a nebo alespoň trvat na zprovoznění toho nejzákladnějšího, aby alespoň naše polovičky, kamarádky a přítelkyně mohly důstojně vykonat potřebu… Co se závodu týče, z výsledku mám radost, ale taky jsem trochu zklamán, že kolegům z Jongens se doslova lepila smůla na paty a závod tak ztratil tempo. Jelikož naše výhra byla dílem štěstěny, pomyslná první příčka v duchu stále patří klukům z Jongens a proto na další závody musí CI5 zabrat a ne se flákat jako do teď. Díky a mějte se kolegové.“
Agent George: „První místo ve druhém závodě v Budějovicích, to nečekal nikdo. Alespoň se tým Jongens nebude nudit, když bude mít s kým soupeřit o přední příčky. Byl to pro ně smolný den a jen jeden bod scházel k vítězství. Budu se těšit na další závod, doufám že po úpravách tratě v Teplicích se pojede tam“.
Závěrem bych ještě rád podotknul, že ne vše bylo v sobotu úplně ideální a o ty méně vydařené kousky se postaral sám manažer. Tím mám na mysli onen neštastný, snad příliš optimistický průjezd zatáčkou, díky kterému jsem nechtěně umožnil jezdci týmu SOME RACING „rozhlédnout se po okolí.“ Sypu si hlavu popelem a ještě jednou se tímto Petru Šuhájkovi omlouvám. Jsem sice přesvědčen, že takovým incidentům se v závodech občas nevyhneme, ale pokud je budeme řešit s chladnou hlavou, určitě nám to nijak výrazně neubere na radosti ze závodění.