Rozhovor s 3K Racing

díky dlouhodobé předpovědi počasí, která slibovala pořádně mokrý závod, se většina našeho týmu do Hořovic těšila. Kromě Mikyho, který nám v pátek večer suše oznámil, že na vodě nejede, že se mu nechce :) ale po příjezdu na místo bylo jasno, že minimálně na kvaldy bude skoro jasno až zataženo :)

Po obou kvalifikacích vypadala situace pro náš tým celkem hrozivě. Boj o třetí – čvrté místo, ztráta 18 bodů na Korodi na druhém místě a na Šneky, aktuálně ve vedení, ještě daleko víc. Já ve třetí rozjížďce, Kefi a Miky ve čtvrté atd. To teda byly do závodů vyhlídky :)

Museli jsme se tedy pokusit stáhnout nemožné, protože Hořovice zrovna mnoho možností k předjíždění nenabízí.

Osobně jsem doufal, že bych ve třetí rozjížďce i nějaký ten bodík urvat mohl. Ale mnoho vzrušení z více předjížděcích manévrů jsem neočekával, ikdyž jsem startoval z šesté pozice.

Taky se minimálně deset minut nic nedělo a jelo se ve vlaku. Ikdyž přede mnou jedoucí Andrey docela slušně „ohlodával“ Adrianu, která srdnatě bránila nejen sebe, ale i Míšu jedoucí před ní. Ta zase dorážela na vedoucího Petra Dolejše.

Vlastně jsem už i vlastně přestal doufat v nějaký lepší výsledek. Když se mi v rámci výše uvedeného souboje povedlo předjet Andreye.

Poté jsem dotáhl Míšu, která zase „hlodala“ Petra. Povedlo se mi dostat se jí na vnitřek druhé zatáčky a předjet jí.

Pak se stalo to co viděli všichni, jenom já ne…

Míše to asi moc nejelo, tak se zkoušela chytit do háčku a skočila mi na záda :)

Ale vůbec nám to nejelo … :)

Díky Adrianě, která přispěchala s plným plynem na pomoc a s Míšou nás kulečníkovým stylem oddělila. Šťouch vzal ale asi faleš a já už jen, tentokrát už bez zátěže, sledoval jak přede mnou, velice efektně mizí Adriana v oblaku prachu a gum mimo trať.
Po odhozu zátěže, ale myslím, že už jsem zase cítil něco moc blízko za sebou:) se mi povedlo ještě stáhnout Petra Dolejše, který aktuálně vedl. Ale to chyběly do konce závodu jen asi dvě kola a Petra, který předváděl celý závod opravdu bezchybnou defenzivní jízdu se mi znervóznět nepodařilo :) tudíž jsem dojel na druhém místě za to rád, že žiju.

Ale moc jsem si tu chvilku s holkama užil :)

Kefi zajel taky skvěle a v následující rozjížďcě se mu povedlo z šetého místa vyhrát.

Takže i nemožné se stávalo hodně možným a nevím jestli si to Koroďáci v tu chvíli vůbec uvědomovali, jelikož si myslím, že to i vrámci následujícího dění neměli v tu chvíli spočítané, ale do protisměrných rozjížděk jsme nastupovali na Koroďáky už se ztrátou pouze pár bodů.

Mocný to finiš!!!

V první protisměrné rozjížďky jsem startoval 4tý před Fandou. Rozjížka nabitá, dva Koroďáci v ní.

Úkol byl jasný, jelikož jsem nepočítal s nějakým velkosběrem bodů, udržet pozici, případně ztratit na Koroďáky co nejmíň to půjde, aby mohli Kefi a Miky třeba ještě bojovat dál.

Jelo se zase ve vlaku. Žádné velké drama.

Možná jsem se ale nechal ukolébat a nechal Fandovi skulinku, kterou krásně využil, předjel mně a vrhl se do boje přede mnou.

Ani jsem mu to nezáviděl, jelikož to vepředu vypadalo celkem neprostupně :)

Vlastně jsem spíš čekal, že by se mohlo v souboji přede mnou něco přihodit a mohl bych z toho i něco málo vytěžit.

A to se taky stalo.

Nevím kdo s kým co, bylo to docela rychlé, nějak se to tam zťuklo a najednou Fanda vedle mně na trávě.

Čímž jsem se dostal opět před Fandu.

Jelikož jsem už nehodlal připustit, aby mně znovu předjel, tak jsem jel už hodně defenzivně, abych těch pár kol dovezl aspoň tak.

Fandu to ale asi evidentně rozhodilo, začal o mně brzdit a tak a tím mi i hodně ovlivňovat jízdu.

Musel jsem pak brzdit o hodně dřív a víc to zavírat, jelikož jsem zase čekal ránu a že se objevím a metr dál, než jsem plánoval.

Což mi bylo Fandou hned po závodě vyčteno, že jsem brzdil moc brzo, zavíral to, a že jsem ho tam při té nehodě nějak oprasil… což si vůbec neuvědomuju, že by došlo mezi námi ke kontaktu, spíš si myslím, že jsem si jel vlastní stopu, a Fanda se tam nějak vracel zpátky na trať, ale rád se podívám na videjko, jestli to třeba někdo, kdo jel za námi, máte.

Bohužel jsem nebyl jediný z našeho týmu, s jehož jízdním stylem měli ten den Koroďáci problémy, ale přisuzoval bych to spíš určité přemotivovanosti v tomto týmu při Hořovickém závodě.

Jelikož nebylo žádným tajemstvím, že chtějí v Hořovicích moc vyhrát.

Jinak si to u týmu, se kterým máme mimo jiné opravdu nadstandartní vztahy na trati i mimo ní, vůbec nedokážu vysvětlit.

Drama bodového minisoubuje 3K a Korodi o druhé místo rozhodovala až čtvrtá předposlední rozjížďka, kdy za nás nastupoval Miky a za Korodi nastupovala Adriana.

Jelikož jel Miky z prvního místa, tak už jsme jen mohli „doufat“, že by mohla Adriana něco ztratit. Byla to naše jediná možnost.

Proto jsme i zoufale škodolibě fandili každému pokusu Adrianu předjet :)

Tím, že ale došlo opět k podobné kolizi jako mně s Míšou v prvním závodě, a přes veškerý náš pláč, Adriana nějaké bodíky získala a tím svůj tým udržela na druhé pozici.

Super závodní den, akce, pizza, klobásky, nervy až do konce… :)

Sice jsme doufali v lepší výsledek, ale jsme v půlce a tabulka vyrovnaná, takže ještě není nic ztraceno.

Třeba to ztratíme v Rychnově :)

Viděno z mého subjektivního pohledu, takže se všechno mohlo stát i jinak :)

Hořovice nejsou zrovna moje oblíbená trať, ale i tak jsem se tam těšil, jako na každý závod..:) Na naší partičku, na srandu a i na počasí. Které tedy nakonec bylo dokonalé.

1. Kvalifikace na 10ce až někde dole, Mishák tam se mnou.. Vůbec jsem netušili co se děje. No, dle časů to nebyla nejrychlejší kára, ale pocit z ní byl dobrý. Tedy do té doby, než jsem viděl výsledkovou listinu. 2. kvalifikace byla na 9ce a to byla jiná. Stačilo to sice na druhou rozjížďku s odřeným výfukem, ale bylo to tam a alespoň jsem si zlepšil náladu.

Můj cíl byl jasný, oba dva své závody vyhrát. V prvním to šlo celkem dobře, po startu třetí a pak jsem si zazávodil s RIKem. Bylo to zábavné a po pár kolech urputného boje jsem se přes něj dostal, když mi tam nechal malé místečko v t2. Za chvíli jsem dojel vedoucího M. Hoška a naštěstí předjetí na sebe nedalo dlouho čekat. Byl jsem tedy ve vedení. Snažil jsem se rychle poodjet, což se dařilo a pak jsem se snažil dojet bez problému do cíle.

Druhý závod jsem startoval předposlední, ale po startu jsem se propadl na poslední místo. Neměl jsem ze sebe vůbec radost, jelikož jsem věděl, že musím získat co nejvíce bodů,  abychom se přiblížili druhým Koroďákům a živili naději na konečné druhé místo. Hned v první kole jsem se dostal zpět na páté a pak to bylo jen zkoušení a čekání na chybičku jezdce přede mnou. Super, byl jsem čtvrtý, za Matějdou. Který mě velice pobavil kroucením hlavy ze strany na stranu, když zjistil, že se mu lepím na prd… :) Do souboje s Matějdou promluvil Martin Hála, který ho lehce zbrzdil a já se dostal na vnitřní stranu, která byla pro mě výhodnější. Další soupeř zdolán a byl na řade M. Hála. Když najednou.. gumy byly všude, jen ne na svých místech. Zbývalo už jen pár minut do konce, když se ve vnitřní části už mohlo opět předjíždět. To se po pár kolech povedlo a byl jsem druhý. Petr Dolejš měl komfortní náskok, ale musel jsem to stáhnout. 3kola do konce, 2kola do konce a už jsem byl za ním. Snažil jsem se najít nějaký moment překvapení, ale jel perfektně. Takže jsem skončil druhý a už se jen čekalo, jak dopadne Miki s Adrianou.

Bohužel nám stíhačka úplně nevyšla, o pár bodíků třetí, ale i tak jsem si to parádně užili a do Rychnova budeme přijíždět v bojové náladě!!!